Teď už měl zajíček nožky volné a mohl se s Míšou zpátky k chaloupce. Jenže byli oba malí, ještě nikdy v tom velikém lese nebyli, a tak tam zabloudili. Únavou už sotva nožičkama pletli a div že tam v noci v pustině nezmrzli.
Na štěstí našla Míšu a zajíčka v lese stará, dobrá zaječice a přivedla je zpátky do chaloupky. Byli chudáčkové už víc mrtví než živí, jak byli promrzlí a urousaní. Sněhurka hned ohřála horkou vodu a oba vykoupala.
+8
Teď byli vymydlení a čistí jako z cukru. Ale mokří byli, že by je mohl ždímat. Nebylo času nazbyt, spěchali k dětem, a tak Sněhurce nezbylo než pověsit je k usušení na šňůru nad kamna jako mokré prádlo.
Sněhurka připevnila zajíčkovi k nožkám novou, ještě lepší čokoládu. Zapřáhla k saním tři krásné, bílé jeleny a nasedla do nich s Míšou a zajíčkem. Opravdový, živý medvídek se chopil opratí a pohádkové spřežení se rozjelo k městu.
Zatímco ve městě, v mateřské škole pod novoročním stromem děti radostně obklopily dědu Mráze a děd Mráz jim zazpíval: Zde mě tedy zase máte, rád jsem přišel mezi vás. Jistě, že mě všichni znáte, jsem váš přítel děda Mráz.
Odkudsi z oblohy se snesly oživlé sněhové vločky a zakroužily kolem Sněhuláka. Sněhulák se v jejich reji natřásal do tance a tleskal k taktu hudby.
Váňa se bál, že písničku poplete, ze strachu dokonce i ze školy utekl. Ale přece se zastyděl: když dal slovo, musí zpívat. Vrátil se tedy mezi děti a sklidil úspěch se svou písničkou: Vyplní se, uvidíš, o čem v této noci sníš, sen se jistě stane skutkem, když se hezky přičiníš.
Po krásné slavnosti se děd Mráz s dětmi rozloučil: K jiným dětem musím s dary, dále zas mě vede krok. Nech ať hodně štěstí, zdraví přinese vám nový rok!
Na věžních hodinách bilo dvanáct, novoroční půlnoc. Ljusa spí v postýlce, ale zpod její peřinky vykoukl vatový zajíček a zavolal: „Šťastný nový rok, děti!“
A vedle spícího Váni zamával medvídek pacičkou: „Šťastný nový rok!“