Těžko se žilo chudému ševci, pořád jen bídu s nouzí třel. Co dělat, Frantík z domu musil, štěstí si v světě hledat šel.

Žebráčka potkal, pohostil dědu z chudého svého krajíce. Odměnu dostal – stačilo říci: „Ubrousku, posluž, prostři se!“

Ubrousek dal hned jídla a pití, co jenom hrdlo ráčilo. Hospodská kouká, chtivě si myslí: „Kdyby tak mně to patřilo!“

Uloží hosta. V komoře v noci ubrousek tajně vymění – ať si host myslí, že celé kouzlo bylo jen smyslů mámení.“

Frantík se vrací s velikou slávou, těší se na div, chlubí se. Ale ach, běda! – nadarmo volá: „Ubrousku, posluž, prostři se!“

Potom jde Toník, i jemu štědrost od dědy dárek vynese: hromady peněz, stačí jen říci: „Beránku, posluž, otřes se!“

Ale i jemu hospodská v noci beránka tajně vymění. Také pak jemu zdá se, že kouzlo bylo jen smyslů mámení.

Nejmladší Honza za dobré srdce od dědy též je obdařen: chce-li své právo, stačí jen zvolat: „Obušku, hola, z pytle ven!“

Honza hned spěchá, v duchu se těší: panuje pravda na světě. Hospodská ječí, obušek z pytle chutě jí tančí po hřbetě.

Honza si zpívá, Honza si píská, těší ho nyní celý svět – obuškem z pytle pro oba bratry poklady jejich dobyl zpět.

Beránek sype, ubrousek hostí, u ševců svátek den co den. Ochránit štěstí, vydobýt právo Honza je vždycky připraven.

Obušku z pytle ven

Výrobce

DOlomouc

Autor

Šrámek B.

Napsal

Menzel Josef

Označení

B0346

Podobné pohádky