y
Divoké labutě
Byli – žili tatínek s maminkou a mědi dvě děti: Mařenku a Jeníčka. Jednou šli do města a řekli Mařence: „Buď hodná, nikam nechoď a hlídej Jeníka! Přivezeme vám z trhu něco pěkného.“ Ale sotva odjeli, posadila Mařenka bratříčka před chalupu a utíkala si hrát za děvčaty. A zatím co si hrála, přiletěly divoké labutě a Jeníka odnesly.
Mařenka se vrátila, hledala Jeníka, ale Jeník nikde. Vyběhla do polí, rozhlížela se na všechny strany a najednou zahlédla v dálce divoké labutě. Jenom se kmitly a zmizely za lesem. Uhodla, že to ony odnesly Jeníka a rozběhla se za nimi.
Utíká, utíká, a vidí v poli stát pec. V peci dohořívá dříví. „Pícko, pověz mi, kam letěly divoké labutě?“ ptá se Mařenka. „Přilož do mne dříví a řeknu ti to,“ povídá pec. Mařenka nasekala dříví, přiložila do pece a pec jí poradila, kam má běžet.
Utíkala dál, vtom vidí v poli jabloň, celou obsypanou červenými jablky, až se jí větve k zemi sklánějí. „Jablůňko, pověz mi, kam letěly divoké labutě?“ prosila ji. „Ráda ti to povím, ale setřes napřed má jablka, ať se mi uleví.“ Mařenka setřásla jablka s jabloně a jabloň jí ukázala cestu.
Běžela zase dál, až přiběhla k řece. „Říčko, pověz mi, kam letěly divoké labutě,“ prosila ji. „Povím, ale nejprve odstrč kámen, co mi leží v cestě.“ Mařenka vzala velikou větev a kámen v řece odvalila. Říčka radostně zabublala a řekla jí, kam letěly divoké labutě.
Mařenka běžela za nimi, až doběhla k lesu. U lesa seděl pod pařezem ježek. „Ježku, ježečku, nevíš, kam letěly divoké labutě?“ zeptala se ho Mařenka. „Pojď za mnou,“ řekl jí ježek, stočil se do klubíčka a kutálel se mezi stromy, až se dokutálel k chaloupce na kuřích nožkách. Před chaloupkou si hrál na zemi Jeník, v chaloupce u kolovratu sedí baba Jaga a hlídá chlapce.
Mařenka vyčkala chvíli, kdy se baba Jaga nedívala, chytla bratříčka a utíkala s ním pryč. Ale baba Jaga za chvilku zjistila, že Jeník zmizel a zavolala divoké labutě, aby ho přinesly zpět. Labutě letí, Mařenka s Jeníkem prchá před nimi, a už tu je její říčka: schovala pod svým břehem Mařenku s Jeníkem a labutě proletěly mimo ně.
Mařenka říčce poděkovala a utíkala s Jeníkem dál. Ale labutě ji opět zpozorovaly a letěly za ní, aby jí bratříčka sebraly. Tentokrát je schovala jablůňka a po jablůňce ještě pec. Labutě přiletěly k peci, chtěli ji otevřít, ale nedovedly to. Musily se vrátit s nepořízenou k babě Jaze.
A Mařenka honem ven z pece a utíkala s bratříčkem domů. Doma bratříčka umyla, posadila před chaloupku a pěkně si s ním hrála. Však za chvilku se už vrátili tatínek s maminkou a přinesli jim mnoho pěkných dárků.
