y
Strach má velké oči
Byl jednou jeden mlsný kocour, který pil hospodyni mléko a ta ho vyhnala do lesa.
Tam seděla u potůčku liška, číhala na ryby a mlsně pohybovala ocasem. Kocour skočil po ohonu, zaťal do něho drápy a chtěl si s ním hrát.
Liška se vylekala a též kocour se lekl. Naježil se a oba ve strachu hleděli na sebe. První se vzpamatoval kocour a řekl: „Jsem král kocour.“ „Král kocour?“ podivila se liška, nikdy jsem o takovém králi neslyšela.“ „Jsem králem všech zvířat,“ řekl kocour tak vznešeně, že mu liška uvěřila.
Pozvala kocoura na oběd. Kocour si vedl opravdu královsky. Jedl mnoho, hovořil málo a po obědě šel spát. Cupkal okolo zajíček. „Tiše, zajíčku, můj pán, král kocour, spí. Probudíš-li ho sní tě.“ varovala liška. Zajíček se vylekal, odběhl a o podivném králi pověděl medvědovi.
Přidupal medvěd k liščí noře a se smíchem se ptal, kdo že je to ten král kocour, že o něm nikdy nic neslyšel. Probudil se kocour a naježil se ve strachu proti medvědovi. Medvěd se ulekl a odběhl do lesa.
Tam už na něho čekal zajíc, vlk a havran, zvědaví, jak pořídil. Medvěd vyprávěl, jak se umí král zlobit a tak se rozhodli, že si ho musí nějak naklonit a že ho pozvou i s liškou na hostinu.
Havran odletěl vážně s pozváním ke kocourovi. Ten neprozradil že má strach, pozvání velkomyslně přijal a spolu s liškou se vydal opatrně za havranem. „Král, král,“ volal havran. Když ho zajíc uslyšel, ze strachu utekl. Vlk sice nevzal do zaječích, ale ukryl se pod hromadou chrástí, jen konec ocasu mu vykukoval. A silný medvěd pro jistotu vyšplhal na strom.
Když kocour s liškou přišli k ohništi, rozklepal se vlk strachem tak, že se začal pohybovat koneček jeho ocasu. Kocour se domníval, že je to myš, vrhl se po něm a zaťal do něho drápy.
Vlk se vyděsil, vyrazil z chrástí a vylekal kocoura, který se podle kočičího zvyku ze strachu vyšplhal na strom, na němž byl ukryt medvěd. Medvěd se domníval, že mocný kocour se chce vrhnout i na něho, žuchl se stromu na zem a utíkal, jen se za ním prášilo.
Tak zůstala celá hostina pro kocoura a lišku, kteří neztratili hlavu jako jejich bázlivý hostitelé. Jen havran všecko pochopil a odletěl do lesa, aby prozradil, jací jsou jeho druhové strašpytlové. „Strach má velké oči,“ krákal po lese, až se to ozývalo na všecky strany.
