y
O hloupé ženě
Byl jednou muž, který měl hloupou ženu. Jednoho dne se ho ptala: „A nač je ta mouka na půdě a v komíně tolik masa a slaniny?“ Muž řekl: „Až bude potřeba, mouku zamísíš a to maso a slanina bude na zelí.“ „A copak to máš v tom starém hrnku pod postelí?“
Eh, to jsou dýňová jádra; až tudy pojede hrnčíř, vyměníme je za nový hrnek,“ odpověděl muž. Byly to ale peníze. Muž to ženě neřekl, věděl, že nemívá všech pět pohromadě.
Druhý den odcházel do práce a ženě přikázal, aby mu vyčistila šaty a všechno uvedla do pořádku; večer že se vrátí. Žena ho ujišťovala: „Nestarej se, mužíčku, všechno udělám!“ Sotva muž odešel, jel okolo chalupy hrnčíř s plným vozem hrnců.
Jak ho žena uviděla, vytáhla zpod postele starý hrnec s domnělými jádry, vyběhla přede dveře a volala na hrnčíře: „Hej, človíčku, počkejte! Muž tady pro vás nechal dýňová jádra, abyste nám za ně dal nový hrnek!“
Hrnčíř uviděl místo jader peníze; hned věděl, jakého to má před sebou kupce. Chválil jádra, že jsou pěkná, rychle složil ženě půl vozu hrnců a s penězi odjel.
Žena nastrkala hrnky na kůly plotu, jeden vedle druhého. Jeden maličký se jí tam nevešel. Začala volat na ostatní hrnky: „Pošiňte se, pošiňte, copak nevidíte, že ten maličký nemá místo?“
Když hrnce nechtěly uhnout, vzala palici a mlátila do nich, až střepy daleko lítaly.
Rozbila všechny hrnky; na kůl nastrčila ten maličký a pochvalovala si, jak dobře to udělala.
Potom šla do kuchyně, sundala z komínu maso i slaninu, odnesla je do zahrady a rozložila na hlávky zelí.
Za chvíli přiběhli psi a sežrali maso i slaninu. Žena se na ně rozlítila a kyjem je vyhnala ze zahrady. Vlastního psa ale chytila a ve sklepě ho přivázala k čepu od sudu.
Pes se trhal, až vytrhl čep a utekl. Když žena viděla, jak se ze sudu valí víno, běžela na půdu pro mouku a všechnu ji do toho zamísila.
Když tak dobře všechno vyvedla, vzpomněla si, že má ještě vyčistit muži šaty. Vynesla z komory jeho kabáty, kalhoty, čapky a všechno naházela do necek. Pak svařila vodu s mýdlem a šatstvo spařila, vymáchala je a pověsila na plot.
Zanedlouho přišel muž domů. Žena mu běžela vstříc a vypravovala, jak všechno uvedla do pořádku. Muži vstávaly vlasy na hlavě – nevěděl, co jí má udělat, má-li ji zabít nebo vyhnat, či co s ní.
„Eh, ženo, ty jsi hloupá jako beraní roh!“ zvolal plný zlosti. „Ale co už nadělám,“ dodal. „Teď rychle, ať dohoníme toho hrnčíře. Ty jdi vlevo, já půjdu vpravo. Jestli ho uvidíš dřív, zavolej na mne, jestli ho dřív uvidím já, zavolám na tebe.“ A rozešli se.
Za chvíli žena křičí: „Hej, muži, rychle sem, už toho darebáčka mám!“ Muž o překot utíkal, a když přiběhl, vidí, jak žena drží hastroše, který stál v zelí.
Vzdychl si: „Co mám dělat s hloupou ženou? Pak ho napadla lest. Povídal jí pokojným hlasem, jako by se nic nestalo: „Ženo moje, slyšelas, že bude vojna s Turkem a že do ohně musí i ženy? Ale neboj se, já tě dobře schovám!“ „Ach, schovej, schovej mne, mužíčku!“ prosila žena.
Vzal ji za ruku a vedl do lesa. Tam vykopal hlubokou jámu, ženu dal do ní, zahrabal ji po krk a hlavu jí obložil mechem a listím. Přikázal jí, aby se chovala tiše a pokojně a odešel domů.
Ubohá žena seděla jako peň, ani nehlesla. Přišla noc a ona pořád trpělivě seděla: myslila, že to tak musí být. A tu najednou slyší hlasy a vidí blížit se světlo. Byli to zbojníci; vraceli se z lupu.
Když přišli až k ní, vůdce zbojníků řekl: „Tady si spočítáme peníze. Dejte světlo na ten pařez!“ Ten pařízek ale byla ženina hlava.
Počítání peněz trvalo hodnou chvíli; zbojníci měli před sebou hromádku zlaťáků – a tu nedaleko nich se ozývá vzdychání: „Jej! Jej! Jej!“ Popadl je strach, zhasli světlo, peníze rozházeli a utíkali, co jim nohy stačily. Nevěděli, že to naříkala zakopaná žena; dohořívající světlo ji pálilo do hlavy.
Muž časně ráno vstal, neměl pokoje, přece jen mu bylo ženy líto. Vzchopil se a šel do lesa.
Když ho viděla žena přicházet, volala radostně: „Podívej se, mužíčku, zahospodařila jsem ti víc peněz, než jsem dala za hrnky!“
Muž uviděl zlaťáky a všechno ženě odpustil. Rychle ji vyhrabal a odvedl domů.
Koupili si zase mouku, víno, maso i slaninu, koupili si nové šaty a novou chalupu. A protože měli hodně peněz, měli, jak se samo sebou rozumí, také potom oba dva i dost rozumu.
