y
Medvídek Batula
Starý les ležel pod sněhem. Na zemi bílo, stromy i keře pokryty chuchvalci sněhu, kolem dokola hrobové ticho. Jen některý ptáček tipne, kdesi proběhne po pěšince zajíček a hledí se schovat v houštině.
Ve skále mezi starými smrky a jedlemi mají doupě medvědi. Copak se tam asi v zimě děje? Stará medvědice spala od konce podzimu na loži vystlaném sněhem a mechem. Spala, spala, až jednoho dne se probudila. To proto, že se jí narodilo mláďátko, docela malý medvídek. Zprvu byl slepý, ani se nehýbal, jen stále medvědici mezi tlapami jako v náručí odpočíval a její mlíčko pil.
Když venku v lese začalo jaro, vydala se medvědice po prvé z doupěte. Se všech stran se ozýval ptačí zpěv, jako by se drobní zpěváčci chtěli podívat na malého huňáčka, který nesměle provázel medvědici. Už byl větší, měl dlouhou srst, jako rukávník vypadal, jako huňatý rukávník se batolil.
I starý medvěd vylezl z doupěte a šel se podívat na medvídka. Obhlížel si ho ze všech stran, potom zabručel a namířil to do lesa. Medvědice zůstávala u medvídka, učila ho hledat a kousat mech, krmila se čerstvým jehličím, okusovala travičku. Potom zavedla medvídka k potoku, kde byla voda průzračná jako křišťál. Než se medvídek nadál, hodila ho do tůňky, aby si vykoupal kožíšek.
Jednou se medvídek vydal do lesa sám. To byl ještě větší a už dovedl sbírat různou potravu. Přišel k mraveništi, chvíli si tu obrovskou kupu prohlížel a potom do ní vjel jazykem. Mravenčí larvy mu náramně zachutnaly. O kousek dál potkal ježka. Ježek se svinul do kuličky a medvídek se na něho díval, díval, a najednou bác, udeřil ježka tlapkou. To vám byla bolest!
Když se v lese dobře vyznal, vzala ho medvědice na delší výpravu. Sbírali spolu jahody, našli hříbek, na vysokém stromě měly divoké včely hnízdo. Medvědice vylezla k hnízdu, hrábla dovnitř a podala medvídkovi kousek včelí plástve plné medu. To byla pochoutka, to se medvídek olizoval!
Už si myslil, že všemu rozumí a že se ničeho nebojí. Začal se medvědici toulat, spával venku a živil se docela sám. Jednou zabloudil až k políčku, kde kosil hajný obilí. Jak medvídka spatřil rozběhl se za ním do lesa a chytil ho do náručí. Potom si odnesl huňáčka domů a dal mu jméno Batula, protože byl takový batolivý, roztomilý medvídek.
V hájovně ve světničce to neměl medvídek Batula právě nejlepší. Jak pan hajný odešel, kocour Felix i psík Střela na něho doráželi, tahali ho za kratičký ocásek a honili se s ním tak dlouho, až Batula něco převrátil a rozbil. Jednou džbán s vodou, jindy hrnec s mlékem a tak.
Na dvoře tomu nebylo jinak. Medvídek honil slepice, husy, koze strkal hlavu do chlívku, po prasátku chrochtal. Někdy se všichni na medvídka sesypali a doráželi na něho se všech stran. Medvídek musel rychle po žebříku na stříšku kůlničky, kam za ním kromě kocoura nikdo nemohl.
Až jednoho dne odvezli medvídka v dřevěné kleci do města. Tam dali klec do vagonu a vlak ho odvezl do Prahy. V Praze byl veliký cirkus Humberto, kde nastaly pro Batulu nové časy. Po lese ani památky, pan hajný tady nebyl, zato zvířátka docela jinačí a prapodivná, jaká medvídek ještě nikdy neviděl.
Bydlel v kleci ještě s jedním medvídkem, jehož kožíšek byl docela bílý. Krotitelé na ledního medvídka volali Ajax. Vedle medvídků bydleli ve zvěřinci vlci, na opačné straně malé opičky. Ty od samého rána na oba medvídky dotíraly, házely po nich slupky z ořechů a pecky z ovoce, které vyžebraly na návštěvnících zvěřince.
Jednoho dne přišla ke kleci krotitelka Mia a odvedla Batulu do manéže. Učila medvídka vystupovat na barevné bedýnky, po žebříku, běhat kolem manéže, házet míčem a tančit podle bubínku. Když se mu nechtělo, švihla bičem do vzduchu a to Batulu vždycky přimělo k práci.
Potom bylo v cirkusu velké představení pro děti. Batula ještě jaktěživ neviděl tolik dětí pohromadě. Sotva se objevil v manéži s Ajaxem a ještě jinými medvědy, otřásl se cirkus hromovým potleskem. To hlavně proto, že Batula udělal jeden kotrmelec na zemi, aniž by to krotitelka Mia viděla.
Medvědí dresura byla vyvrcholením odpoledního představení. Cirkusový orchestr hrál pomalý pochod a medvědi stoupali na své bedýnky jeden po druhém. Nejvýš vylezl Batula. Posadil se na zadeček a v předních tlapách držel velký barevný míč.
Dalším číslem výcviku medvědů bylo probíhání obručemi. To cvičili už jenom medvídci Batula a Ajax. Oba měli na krku stuhy. Ajax červenou a Batula bílou. Krotitelka byla spokojena a medvídci byli od diváků zahrnuti pochoutkami.
První noc po slavnostním představení Batula ve své kleci tvrdě usnul. Zdálo se mu o tom, že se vrátil do lesa a nalezl opět doupě, kde bydlela jeho maminka. Ale byl to jenom sen. Když se ráno probudil, uviděl vedle sebe ledního medvěda Ajaxe a vřeštící opičky. Jedna právě mířila hrstí písku na jeho čenich.
