Od té doby pták Ohnivák nepřiletěl a jablka se neztrácela. Krále už ale netěšila; roznemohl se ze zármutku, že nemá ptáka Ohniváka. Zavolal k sobě své syny a povídá: „Mé srdce by zase okřálo, kdybych uslyšel ptáka Ohniváka zpívat. Kdo z vás mi ho přinese, půl království dostane a po mé smrti bude mým nástupcem.“
Synové jeli toho ptáka Ohniváka hledat. Zastavili se na křižovatce tří cest. „Jeďte si každý kterou cestou chcete, já pojedu tou, co mi zůstane,“ řekl nejmladší. Než se rozjeli, každý u své cesty vsadil do země proutek; čí prut poroste, bude znamení, že ptáka Ohniváka šťastně dostal.
Nejstarší kralevic na nějakém vrchu pustil koně, aby se pásl. Sám usedl do trávy a začal obědvat. Přiloudila se k němu liška Ryška: „Prosím, panáčku, jsem tuze hladová, dej mi něco na zub.“ Ale kralevic za ní poslal kalenou střelu. Chybil, nechybil, liška se ztratila. Druhý kralevic si počínal také tak.
Nejmladší usedl na břeh potoka. S hladovou liškou Ryškou se rozdělil napolovic. Najedla se dosyta a řekla: „Dobře jsi mne nakrmil, dobře ti posloužím. Když uděláš, jak ti poradím, pták Ohnivák bude tvůj. Jeď za mnou.“ Běžela napřed a huňatým ocasem smetala hory, plnila doly a přes vody stavěla mosty.
Ocitli se u měděného zámku. „Jdi tam v pravé poledne, to budou strážní spát,“ řekla liška. „V první síni uvidíš dvanáct černých ptáků ve zlatých klecích, v druhé dvanáct zlatých v dřevěných klecích a ve třetí sedí na bidýlku pták Ohnivák vedle zlaté a dřevěné klece. Dej ho do dřevěné, jinak zle pochodíš.“
Kralevic dal ptáka Ohniváka do dřevěné klece. Pak si řekl: Patří přece do zlaté! Ale jen ho tam zavřel, pták Ohnivák zapískal a hned na to pískali a krákali ptáci ve dvou prvních síních. Strážní se probudili a přiběhli.
Přivedli kralevice před krále. „Zloději! Tak tys mi chtěl ukrást ptáka Ohniváka?“ „Nejsem zloděj, ale přišel jsem si pro zloděje zlatých jablek v naší zahradě. Nemocného krále, mého otce, uzdraví jen jeho zpěv. Prosím tě, dej mi ptáka Ohniváka.“ „Přivedeš-li mi koně Zlatohřiváka, můžeš ho mít,“ odpověděl král.
Liška se na kralevice hněvala, že ji neposlechl. Ale zas mu pomohla; huňatým ocasem mu dělala cestu ke stříbrnému zámku. V první stáji bylo dvanáct vraných koní se zlatými uzdami, v druhé dvanáct bílých s černými uzdami. Ve třetí žral kůň Zlatohřivák ze stříbrného koryta živý oheň. Kralevic mu dal místo kožené uzdy zlatou.
Kralevic na ni ukázal: „Tuto mi dej!“ Královna však řekla: „Počkej do zítřka.“ Kralevic nemohl starostí spát. Sotva se rozbřesklo, vyšel si do zámecké zahrady. A kde se vzala, tu se vzala, stála před ním ta bílá panna: „Chceš-li mne poznat, dej pozor, okolo které z nás bude obletovat muška,“ řekla a zmizela.
„Poznáš-li, kterou sis včera vyvolil, bude tvá; jinak přijdeš o hlavu,“ řekla královna. Dcery byly jedna jako druhá, všechny tři měly krásné šaty a zlaté vlasy. Kralevic však zahlédl, že okolo jedné panny obletuje zlatá muška. „Tato panna mi patří!“ Ale královna na to, že ještě zítra musí udělat, co mu uloží.
Měl do večera sítkem vylít rybník; nedokáže-li to, přijde o hlavu. Přišla za ním ta bílá panna a sítko hodila do rybníka. Voda se začala vařit, z rybníka se valily husté mraky a liška přivedla kralevicovi koně: „Nemeškej, vem pannu na koně a ujížděj!“ Kůň jako šipka letěl po cestě; liška ji za ním bořila.
U stříbrného zámku řekla: „Vím, je ti líto dát Zlatovlásku za koně Zlatohřiváka. Pomohu ti.“ Skočila přes vyvrácený strom, udělala kozelec a byla z ní druhá Zlatovláska. „Pravá ať zůstane v lese a mne dej králi za koně Zlatohřiváka. Až ho budeš mít, hned se svou pannou ujížděj!“
Král dal kralevicovi Zlatohřiváka a své Zlatovlásce poručil vystrojit hody; pozval na ně všechno panstvo. Když se hodně napili, zeptal se pánů, jak se jim líbí jeho nevěsta. „Krásná je,“ řekl jeden pán, „ale jako by měla liščí oči.“ V té chvíli se ze Zlatovlásky udělala liška a jedním skokem byla ta tam.
U měděného zámku se proměnila ve Zlatohřiváka a kralevic za něho dostal od krále ptáka Ohniváka i se zlatou klecí. Král se koněm chlubil, ale sotva kdosi řekl, jako by kůň měl liščí ocas, udělala se z koně liška a byla ta tam. Dohonila kralevice: „Jeď domů a nikde nezastavujte nebo zle pochodíš,“ řekla a zmizela.
Proutky starších bratrů na rozcestí uschly, ale z jeho prutu vyrostl košatý strom. Kralevic k němu přivázal oba koně, klec s ptákem Ohnivákem pověsil na větev a on i Zlatovláska pod stromem usnuli. Zatím co spali, vrátili se starší bratři. Viděli, co všechno nejmladší bratr získal; ze závisti ho zabili.
Zlatovlásku si vzal jeden, Zlatohřiváka druhý. „A o království se podělíme,“ řekli si. Panně pohrozili smrtí, poví-li pravdu. Koně dali do mramorové stáje a ptáka Ohniváka otci do pokoje. Řekli mu, že o nejmladším bratru nic neslyšeli. Král se rmoutil, pták nezpíval, kůň věšel hlavu a Zlatovláska stále plakala.
K zabitému kralevicovi přiběhla liška Ryška. Nad jeho tělem poletovala vrána se dvěma vráňaty. Liška jedno vráně chytila. „Pustím je,“ řekla vráně, „až mi doneseš z Černého moře živou a mrtvou vodu.“ Vrána přinesla dva rybí měchýřky vody. Mrtvou vodou pokropila liška rozsekané tělo; hned srostlo. Živou vodou pak kralevice vzkřísila. Dala mu obyčejné šaty, rozloučila se s ním a zmizela.
Kralevic sloužil v zámku u koní. „Co jsi tak smutný, můj koni Zlatohřiváku?“ pohladil ho po zlaté hřívě. Kůň poznal svého pána, poznal ho i pták Ohnivák; když potřetí zazpíval, král se uzdravil. Rozveselila se i Zlatovláska. Král se všechno dověděl; bez milosti dal své starší syny popravit. Nejmladší se oženil se Zlatovláskou. Od otce dostal polovinu království a po jeho smrti druhou.
Kůň v té chvíli silně zařehtal, řičeli a skákali i koně v prvních dvou stájích. Strážní se probudili a kralevice přivedli k rozzlobenému králi. Kralevic mu pověděl, proč chce koně Zlatohřiváka a prosil krále, aby mu ho dal. „Můžeš ho mít, jestliže mi za něho přivedeš Zlatovlásku ze zlatého zámku v Černém moři.“
Liška dělala kralevicovi cestu ke zlatému zámku. Radila mu: „Ze tří dcer mořské královny si vyber tu nejprostěji oblečenou.“ Všechny měly na hlavě šátek, aby nebylo vidět, jaké mají vlasy. Jedna v šatech zlatem protkávaných předla zlatým vřetenem, druhá měla stříbrné vřeteno a šaty stříbrem vyšívané. Třetí jen v bílých šatech předla obyčejným vřetenem.
y
