y
Přesnídávka pro myšku
To, co vám budu vyprávět, se stalo za dávných pradávných časů, kdy ještě byla všechna zvířátka stejně velká, chci říci malá, a chodila všechna do jedné školy. Učitelem byl jelen, král hor a luk. Ten jediný byl velmi moudrý a velký. Učil zvířátka, jak mají žít, chránit se před nepřáteli a nemocemi a všechno, co musí vědět, aby v životě obstála.
Ze všech žáků už tehdy byla nejbystřejší myška. Vždy přiběhla do školy první. Ale co to bylo platné, když si vždy zapomněla doma přesnídávku.
Jak jí jen bylo krušno, když viděla veverku, jak si vybaluje sáček s oříšky! Ani dívat se na ni nemohla. Otočila se a hleděla na jinou stranu.
Ale tam uviděla kuřátko, jak si vybírá z papírku prosná zrnka.
Odběhla raději na dvůr a hrála si s míčem. Hrála si a poskakovala a pištěla, když se jí podařilo míček vyhodit vysoko, vysoko až na vršek školní střechy.
Jak tak skákala za míčem, přiběhla k záhonku s květinami, kde seděl motýl. Tehdy motýli nesedali na květy, protože byli tak velcí, jako myšky. Motýl se polekal míče. „Jé, jé“! křičel, „aby mi nespadl na hlavu“. „Neboj se“, řekla myška, „vždyť ho chytím!“ A opravdu míč šikovně chytila. Motýl byl rád a řekl: „Nechceš bonbón? Mamka je navařila z akátového medu.“ Myška se zaradovala: „Aspoň něco smlsnu!“ Vzala si největší bonbón a s chutí ho vycucala.
Při vyučování – právě se zvířátka učila číst z javorových listů – byla myška velmi nepozorná. - „Čti,“ řekl jí jelen. Ale myška nic. „Stalo se ti něco?“ „Bolí mě zuby, joj, joj, mám v nich plno cukru.“ Myšce se právě kývaly mléčné zoubky a náramně ji trápily. „Tak podruhé nejez na svačinu bonbóny! Už jsme se přece učili, že na svačinu jíst sladkosti je nezdravé.“
Na druhý den si myška znovu zapomněla přesnídávku. Výborný chlebíček s máslem zůstal ležet na stole. Kdoví už po kolikáté! Ještě, že se jí žaludek neukroutil, když viděla, jak si liška ukousla kolečko sýra a spokojeně si olizuje fousy.
Vlk hodoval na celém věnci vuřtů, jen mu mu v čelistech lupalo. A i ten neposedný vrabec si přinesl uvařené vejce a vesele si z něho zobkal.
„Už se nebudu na nikoho dívat,“ - řekla si myška, „raději si zaskáču se švihadlem.“ A skákala po celém dvoře přes švihadlo, skákala až po ten nejvzdálenější kout. A tam uviděla vosu, jak tajně lízala zmrzlinu. Zaběhla si pro ni přes plot do bufetu, aby ji školník – sysel nezahlédl. A teď se ulekla, že ji myška prozradí.
„Chceš trochu zmrzliny?“ ptá se mazaně vosa. A ani nečekala, co myška odpoví, nacpala jí do ruky kornoutek se zmrzlinou a utekla. „Děkuji ti, voso,“ zaradovala se myška. Ale vosa si už hrála s ostatními žáky, co už svou přesnídávku snědli, na „řetěz“. Jej, jak je zmrzlina studená,“ pomyslela si myška. Byla od skákání pořádně uhřátá a upachtěná. Zmrzlinou se příjemně ochladila. Trochu se i najedla, ale ne moc.
Při vyučování s ní začala třást zimnice. A večer a potom v noci ji rozbolela hlava a opuchly jí mandle a hodně ji bolely, že vůbec nemohla polknout. Dostala pořádnou angínu. Zameškala hodně vyučovacích hodin. Od té doby všechno učivo dohání a doteď ho nedohohonila. Zhubla, zeslábla, zešedla. Svou původní barvu už nezískala.
Jenom přesnídávku si zapomíná jako dřív. Zvířátka vidí, že je s myškou zle. Všechna, zatímco byla myška nemocná, vyrostla a zesílila a trochu i dospěla, jen myška ne.
Medvídek nabízí myšce ze svého medu: „Jak ho sníš, zesílíš jako já. V medu jsou výživné látky.“ „Bolely by mě zuby!“ říká myška, „nechci!“
Pejsek praví: „Nabídl bych ti, ale dnes mi mamka zabalila jenom kost. To není na tvoje zuby. Mne nikdy nebolívají. Pohryžu hodně kostí.“
„Maso nechceš?“ nabízí jí kočka. Má kus masa, upečeného pěkně dočervena. „Nenabízej jí maso, je po nemoci zesláblá. Jestli chceš, dám ti trochu mléka, je zdravější než maso!“ podbízí se myšce kůzlátko. Mléko má v lahvičce s cumlíkem. Všechna zvířátka se mu za to posmívají. Ani mléko myška nechce, stydí se pít z cumlíku. Medvídek stále dotírá: „Z toho medu, myško, aspoň ochutnej!“
Zajíček ukrývá za zády mrkvičku. Snad by myšce nabídl, ale bojí se, že by si ukousla velký kus. Vždyť má jenom kousek. Zůstal by hladový.
Najednou k myšce přiběhl ježek. „Přinesl jsem si dvě jablíčka, chceš, jedno ti dám?“ Myšce se pěkné červené jablíčko zalíbilo. Vzala si a s chutí se do něj zakousla.
Na dvůr k žákům přišel jelen: „Ty poslouchej,“ řekl myšce, „napíšeš za domácí úkol: „každý den si budu nosit přesnídávku: ovoce a zeleninu, abych byla silná a zdravá“ a přilep si to doma na stěnu, na všechny dveře i na stůl, abys nezapomněla.“
Copak si to myška se svým malým rozoumkem zapamatovala? Všechna zvířátka vyrostla, některé víc, některé méně, jen myška ne. Zůstala malá, drobná, neduživá.
