V mateřské škole chodili každý den na procházku. Šli vždy ve dvojicích a při přecházení se drželi za ruce. Děti se nerozhlížely a šly rychleji, aby byly brzy na druhé straně na chodníku. Soudružka učitelka dávala pozor, zda nejede nějaké auto.
Mirek však rostl, jednoho dne opustil mateřskou školu a stal se prvňáčkem. Maminka ho zavedla do školy, kam odnynějška bude chodit každý den. Při přecházení cesty se už Mirek nedrží maminčiny ruky, ale kráčí vedle ní. Maminka mu povídá, aby dával dobrý pozor, jestli nejede nějaké vozidlo. Mirek už pozná všechny druhy vozidel a dokonce i značky aut a ví, že jezdí velmi rychle.
I na chodníku se Mirek chová, jak se patří.. Pomáhá mamince, která je zaměstnaná a proto chodí i sám nakupovat. Po chodníku jde vždy po pravé straně, neběží a neohlíží se.
Mirkova maminka i tatínek chodí do práce, a proto nemohou Mirka vždy doprovázet do školy a chodit pro něj, když skončí vyučování. Proto vždy, když jdou společně po městě, vysvětlují mu, jak se má chovat na ulici, aby se sám naučil chodit do školy. Tatínek poučuje Mirka: „Tyto čáry přes ulici označují, kudy můžeš přecházet na druhou stranu. Před takto označeným přechodem musí řidič zpomalit jízdu.“
„Když máš přejít přes cestu, nejdříve se rozhlédni na levou stranu, zda odtud nejede nějaké vozidlo, a potom na pravou. Z pravé strany může jet vozidlo po druhé polovině cesty. To proto, že vozidla jezdí po své pravé straně. Když je cesta volná, neutíkej, ale rychlými kroky přejdi na druhou stranu. Oči měj stále na stopkách, zda mezitím nepřijelo nějaké vozidlo.“
„Nu, teď je cesta volná a můžeš přejít na druhou stranu. Choď po označeném přechodu a nejkratší cestou.“
„Kdyby tě dostihlo auto uprostřed cesty, raději se klidně zastav a ukaž řidičovi, že může přejet kolem tebe.“
„Přechody bývají označené čarami jen na rušnějších ulicích. Tam, kde čáry nejsou, přecházej nejkratší cestou.“
„Když stojí u chodníku auto, které ti brání ve výhledu, podívej se nejdřív, zda za ním nejede vozidlo. Raději však přejdi kousek dál, abys na cestu dobře viděl.“
„Právě tak, když vystupuješ z autobusu a chceš přejít přes cestu, musíš dávat pozor, neboť máš zakrytý výhled.“
„Na křižovatce dávej ještě větší pozor, neboť tady přijíždějí vozidla z rozličných stran.“
„Aby na křižovatce byl pořádek, dopravu řídí příslušník Veřejné bezpečnosti - dopravní strážník. Dává znamení jak chodcům, tak i vozidlům. Je třeba dávat pozor, kterým směrem tento strýček ukazuje volnou cestu.“
„Když nevíš, kdy přejít přes křižovatku, čekej s ostatními lidmi. A když dá strýček strážník znamení, přejdi s ostatními na druhou stranu.“
„Na některých křižovatkách se řídí doprava světelnými signály. To se střídají tři barvy: spodní světlo je zelené a znamená, že v tom směru je volný přechod. Když svítí oranžové světlo, je třeba už dávat pozor, protože přijde červené. Při červeném světle se nesmí přes cestu přecházet. Musíš čekat, až se zase objeví zelené světlo. Signály platí pro chodce i pro vozidla.“
„I v tramvaji nebo v autobuse se musíš chovat podle předpisů. Vždy nastupuj a vystupuj, jen když vozidlo stojí. Postup dovnitřku a nezůstávej stát na schůdcích. Takouto jízdou na schodech tramvaje přišel už nejeden chlapec k úrazu! Chlapci na obrázku se teď smějí, ale neuvědomují si, jak může taková jízda na schodech skončit!“
„Když už skončí vyučování, nesmíš vyběhnout přímo ze školní brány na cestu. Zábradlí před školou je na to, aby zabránilo dětem vběhnout přímo pod kola auta.“
„Po cestě ze školy musíš dávat ještě větší pozor, protože přes den jezdí po ulici mnohem víc vozidel. Vím, že rád skáčeš, běháš a nadevše rád hraješ fotbal. Víš však dobře, že to všechno se nesmí dělat na ulici. Na hraní jsou dětská hřiště. Co myslíš, dělají to správně tito chlapci?“
„Ani v tiché uličce si nehrej s míčem, protože ti může odskočit na cestu přímo pod kola jedoucího auta. Tentokrát to dobře dopadlo, neboť strýček řidič stačil ještě zabrzdit.“
„A co je zase toto? Kolik dětí už přišlo takto o život, nebo skončilo v nemocnici, když se chtěly jen kousek cesty svézt takto na voze nebo autě.“
„Koloběžka není dopravní prostředek, a proto nepatří na cestu. Může jezdit jen po chodníku, samozřejmě že ne velice rychle. Aby jízda po cestě neskončila takto! Všechny nezbednosti a hry na ulici často končívají v nemocnici.“
„A když přijde zima a napadne sníh, ve městě se může sáňkovat nebo bruslit jen na takových místech, která jsou pro tento účel vyhrazena. Jsou vždy označena zvláštními tabulemi.“
„Když jsi dostal za dobré vysvědčení kolo, musíš znát a dodržovat dopravní předpisy.
Jezdi vždy jen po pravé straně blízko okraje cesty. Když vás jede na kolech víc, nesmíte jezdit vedle sebe, ale za sebou. Dávej stále pozor, zejména když předjíždíš stojící vozidla a nemáš výhled. Z kopce dolů se nepouštěj příliš rychle. Při jízdě nepouštěj řídítka a nohy drž na pedálech.“
„Pamatuješ se, jak jsi byl o prázdninách u babičky? Tam jsi chodil i po okresní silnici, kde nebyl chodník. Po takové cestě jsi šel po levém okraji, abys dobře viděl vozidlo, které jede proti tobě. Jen tak tě může objet a zezadu tě nemůže žádné vozidlo překvapit.“
„Tak, a teď ukaž sám, jak jak umíš chodit a chovat se na ulici. Když přecházíš přes cestu dobře se vždy rozhlédni a stále dávej pozor, abys kvůli své neopatrnosti neutrpěl úraz. Když něco nevíš, raději se zeptej a popros o pomoc starší lidi. Na ulici ti pomůže i tento strýček, příslušník Sboru veřejné bezpečnosti, který se stará i o tvé bezpečí.“
y
