Usilovní žáci Gejza a Baltazar

Milé děti, jistě jste zvědavé, jaké nové dobrodružství zažili naši staří známí, rozcuchaný mikrob Gejza a ušmudlaný mikrob Baltazar. Představte si, že tito dva darebové se zapsali do školy, která stojí na starém smetišti rovnou za naším domem. Že jste o takové škole ještě nikdy neslyšeli? Máte pravdu, ani jste nemohli, neboť do této školy se mohou zapsat pouze mikroby.

Prozradím vám ještě, že rozcuchaný mikrob Gejza a ušmudlaný mikrob Baltazar patří mezi nejlepší žáky. Třídní učitel Ladislav Špinka si je nemůže dost vynachválit. Říkává: „Učím už padesát let, ale takové pilné žáky jsem ještě nikdy neměl!\"

+21

Jistě jste zvědavé, děti, co se v této škole vyučuje. Nuže, je to jediný předmět a sice malování. Učitel Ladislav Špinka vyvolává jednoho žáka po druhém k tabuli, která však není černá, jak byste si snad mysleli, ale bílá jako nejčistší sníh. A to proto, že barva, kterou se žáci učí malovat, je zase černá jako nejšpinavější saze.

Když se už žáci naučí zacházet se štětcem, učitel Ladislav Špinka zavelí: „Třído, na můj povel vstát, v dvojstup nastoupit!“ Všichni žáci poslušně vyskočí a za chvíli už stojí třída ve vzorném dvojstupu. Učitel Ladislav Špinka si spokojeně prohlédne nastoupené žáky a zavelí: „Třído, pozor, pochodééém póóóchod!“ A třída vykročí za učitelem Ladislavem Špinkou jako jeden muž.

Jejich první cesta vede ze školy rovnou pod moje okno, kde právě sedím za psacím stolem a píšu básničku: Mám dvě dcery. Velkou Káťu, chvíli plavou, chvíli zlatou. No a pak malou Táňu, chvíli zlatou, chvíli plavou. Když jsou zlaté, tak jsou mou potěchou. Když jsou plavé, tak je biji vařechou.

Žáci v čele s rozcuchaným mikrobem Gejzou a ušmudlaným mikrobem Baltazarem se však nestarají o mou básničku, ale míří rovnou na dvůr, kde budou mít první opravdovou hodinu malování.

Učitel Ladislav Špinka ukáže na dvě dívky, které si tam hrají s míčem, přičemž asi neví, že jsou to mé dvě dcery, velká Káťa a malá Táňa. Učiteli Ladislavu Špinkovi je to však jedno.

Zavelel: „Třído, k malování se připravit, pozooor, teď!“ A žáci se rozprchnou jako vrabci, do kterých střelí.

Začnou lézt po velké Káťě a po malé Táni s plnými vědry černé barvy. A za chvíli už malují a malují.

Učitel Ladislav Špinka stojí nedaleko s poznámkovým sešitem, do kterého si zapisuje, jak se jeho žáci činí. Nejvíce jedniček dostávají samozřejmě rozcuchaný mikrob Gejza a ušmudlaný mikrob Baltazar.

Oba jsou totiž opravdu velmi pilní žáci. Natírají velké Káťě a malé Táni nejen nohy a ruce, nejen oči a uši, ale dokonce i jejich vlasy, na které jsou obě tak pyšné.

A tak když učitel Ladislav Špinka vytáhne z kapsy veliký zvonec, aby oznámil konec vyučování, rozcuchaný mikrob Gejza má již pětadvacet a ušmudlaný mikrob Baltazar rovných dvacet pět jedniček.

Učitel Ladislav Špinka zavelí: „Třído, na můj povel v dvojstup nastoupit!“ A žáci se vracejí pod mým oknem zpět do školy. V čele s rozcuchaným mikrobem Gejzou a ušmudlaným mikrobem Baltazarem, nejlepšími žáky třídy.

A co se zatím stalo s mými dcerami, velkou Káťou a malou Táňou? Nuž stalo se to, co snad ještě nikdy. Představte si, že obě tyto špinavé příšerky zahlédl strejda popelář. A protože mu ani ve snu nemohlo přijít na mysl, že jsou to živé děti, chtěl je vzít s sebou.

Teprve když spustily takový řev, že nám skoro okna vypadávala z domu, překvapeně pustil obě příšerky na zem. Velká Káťa a malá Táňa nelenily, vzaly nohy na ramena a honem domů.

Vběhly rovnou do koupelny a tam se začaly mýt. Velká Káťa pod teplou sprchou a malá Táňa u umyvadla.

Najednou se však kdesi zvenčí ozval tak tenký smích jako myší ocásek. To se smějí rozcuchaný mikrob Gejza a ušmudlaný mikrob Baltazar, neboť vidí, jak se malá Táňa umyla. Ej, panečku, musí to rychle říci učiteli Ladislavu Špinkovi, jistě bude mít z toho velikánskou radost.

Vtom se ale na malou Táňu podívala velká Káťa a začala se tak hlasitě smát, že chudák rozcuchaný Gejza a ušmudlaný Baltazar padli strachem na zem. Potom velká Káťa popadla malou Táňu a drhla ji tak dlouho, až byla opět bílá jako nejčistší sníh. Myla jí nejen ruce a nohy, nejen oči a uši, ale i vlasy, na které byla tak pyšná. Chudák malá Táňa se velmi styděla, že ji musí mýt velká Káťa.