Tři motýli

Sluníčko hřálo stále víc. Pod bílou peřinou sněhu se probouzela sněženka. Kuk, vystrčila svou bílou hlavičku a rozhlédla se. Potom vystrčila jeden, nato druhý lístek. Jaro je tu, jaro! Zaradovala se sněženka.

Travička se zazelenala. Rozkvetly pampelišky, sedmikrásky a fialky. Zuzka si vyšla na procházku, aby se nadýchala sladké jarní vůně a podívala se, co všechno se kolem ní děje.

+17

Na bílém kvítku sedmikrásky seděla včelka. Vysávala sladkou šťávu a sbírala pyl do košíčku. Potom roztáhla křidélka, zabzučela a odletěla domů do úlu.

Po mladé větvičce lezla beruška a dva brouci, jeden jako ze zlata a druhý zelený jako drahokam se procházeli po chodníku. Jak ráda by je Zuzka pohladila! Ale brouci se schovali v trávě a beruška hupky frnk frnk, odletěla a už jí nebylo.

Na louce poletovali i krásní barevní motýli. Křížem krážem z květu na květ, nahoru, dolů. Pyšná vážka jako první, za ní bílý motýl, potom žlutý jako sluníčko, i modrý jako obláček. Zpívali si veselou jarní píseň a dováděli ostošest.

Tancovali o závod kolo, kolo mlýnské.

Potom z květů udělali velký tunel. Sedli si na housenku, ta jim dělala vlak, běhala nahoru dolů a naopak.

Tancovali, hráli si a sluníčko hřálo víc a víc. Naši tři motýlkové se dohodli, že už radovánek bylo dost, půjdou si prý odpočinout. Unavení, vyčerpaní doletěli k potůčku a sedli si na plovoucí lístek vedle sebe, tři malí motýlci, bílý, žlutý, modrý. Už se vezou, ahoj, děti!

Ale běda! U potoka z druhé strany v lopuší právě zívá starý žabák. Naši tři motýlkové jen taktak že mu nevpluli rovnou do žaludku.

O život nepřišel nikdo, jen Bělásek, chudáček, si poranil nožičku. Ojoj, ojoj, běda, běda!

A tu najednou kde se vzala, tu se vzala, stojí u nich luční kobylka, že zaveze k doktorovi zraněného motýlka.

A už letí, rychle cválá v krásném kočáru zapřažená luční kobylka s motýlkem Běláskem k doktoru čmelákovi. Prý má takový lék, který vyléčí každé zraněné zvířátko.