Kulové balony plněné horkým vzduchem, později vodíkem nebo svítiplynem byly prvním krokem k úspěšnému létání. K vojenským účelům bylo po prvé použito balonu roku 1794. Bylo to v bitvě u Fleureus, kdy Francouzové vypustili balon upoutaný na lanech, aby jeho posádka sledovala průběh bitvy. Upoutaných balonů se používalo v přizpůsobeném tvaru hlavně v první světové válce.
Takovéto letadlo, tvořící předchůdce řiditelných vzducholodi, navrhl před sto lety Francouz Petit. Nosnou částí byly kulové balony a vodorovné plochy. K pohonu měly sloužit vrtule. Zdroj síly Petit neudával.
Řiditelné vzducholodi, které se vyvinuly z kulových balónů, děkují za svou existenci spalovacím motorům. (Pokusně použitý parní i elektrický pohon byl příliš těžký). Zatím co ve Francii byly stavěny vzducholodi ne tuhé a polotuhé (bez vnitřních výztuh), konstruoval v Německu Zeppelin vzducholodi s pevnou kostrou. Dosáhl s nimi velikých úspěchů.
Zeppelinovy vzducholodi se staly za první světové války jednou z nejobávanějších zbraní. Bylo jich tehdy postaveno více než sto a dosáhly ohromných rozměrů. Sloužily hlavně k pozorování a bombardování. Po válce dopravovaly Zeppeliny pasažéry a poštu do zámoří.
I když byl balon považován za hříčku větru, umožnil badatelům vystoupit až do tak zvané stratosféry. To je výše přes 12000 m, kde již je velmi, malý tlak vzduchu, nedostatek kyslíku a velmi nízká teplota (-54 °C). Průkopníkem těchto vzletů byl švýcarský vědec Piccard, který první použil vzduchotěsné uzavřené gondoly ve tvaru koule. V nejnovější době bylo tímto způsobem dosaženo výšky 23000 m.
Současně se snahami proniknout do vzdušných výšin balony a vzducholoděmi pokoušel se člověk napodobit let ptáků. Všímal si hlavně jejich schopnosti udržet se ve vzduchu plachtěním, sledoval jejich klouzavý let a přistávání. Studoval i let hmyzu, ryb a různých savců.
Když se podařilo rozřešit stabilitu nosných ploch modelů letadel těžších vzduchu, zkusili někteří odvážlivci skutečný let. První z nich byl ing. Lilien-thal, který se takto pokoušel napodobit i let různých rostlinných semen, přenášených na dálku větrem.
Klouzavým létáním a plachtěním se snažil člověk napodobit hlavně let ptáka. Československý větroň „Kmotr\" je jedním z mnoha podobných bezmotorových letadel, která jsou stavěna pro výcvik a sportovní činnost. Bezmotorové létání je krásný sport, který je dobrou průpravou k řízení motorových letadel.
Již 20. července 1882 se podařilo vzlétnout ruskému letadlu, které vykonstruoval A. F. Možajskij. Letadlo bylo řešeno jako jednoplošník, poháněný dvěma parními stroji. K usnadnění vzletu bylo použito šikmé rozjezdové dráhy, zhotovené ze dřeva. Američané bratři Wrightové, kteří první použili roku 1902 k pohonu letadla benzinového motoru, ulehčovali si start tak zvaným katapultem, ve kterém působila váha závaží.
Na počátku našeho století byla letadla velmi nedokonalá. Ve vzduchu se udržela jen několik minut a dolet měla pouze několik set metrů. Použité motory byly velmi nespolehlivé. Proto byl sensační událostí v roce 1909 Blériotův přelet přes La Manche z Francie do Anglie. (V rohu dole letec Blériot).
Do dějin československé aviatiky se zapsalo zlatým písmem několik leteckých průkopníků. Mezi nimi hrál zvlášť významnou úlohu inženýr Kašpar (vlevo) a jeho bratranec Evžen Čihák (vpravo).
V počátcích letectví byl výcvik pilotů velmi primitivní a neobešel se bez četných nehod. Velkým pokrokem byly tehdy letecké školy. Můžeme být+ hrdi, že u nás již v roce 1912 existovala v Pardubicích aviatická škola bratří Čiháků.
První světová válka byla ve znamení velkého rozmachu vojenského letectví. Ke konci války byly sváděny kruté boje mezi bojovými a stíhacími letadly. Také bombardovacích strojů se již používalo. Vyobrazený vojenský stroj byl postaven celý ze dřeva a potažen plátnem. Byl jednomístný a měl motor o síle 240 koní.
Dopravní aviatika se počala po první světové válce rychle rozvíjet. Protože se přizpůsobené vojenské stroje neosvědčily, začalo se záhy se stavbou speciálních dopravních letadel. Prvými u nás byly kabinové dvouplošníky Aero A 10, používané Čs. státními aeroliniemi.
Doba před druhou světovou válkou byla v letectví ve znamení rekordních výkonů. Byly přelétávány oceány a připravována tím budoucí dálková doprava. Sovětští letci Čkalov, Bajdukov a Beljakov přeletěli na jednoplošníku Ant 25 z Moskvy do Kalifornie přes polární kraje.
Druhá světová válka ukázala, jak účinná je síla letecké zbraně. Vyobrazené letadlo je typickou ukázkou tehdy užívaných strojů. Je to stíhací jednoplošník Republic Thunderbolt (čti Ripablik Thanderbolt), s motorem 2500 koní. Ten zalétal až k nám z italských letišť a působil Němcům značné škody tím, že odstřeloval lokomotivy železničních vlaků dopravujících suroviny do zázemí a zbraně na frontu. Těmto letadlům se lidově říkalo „Kotláři\".
V moderní době jsou stavěna letadla všech možných typů a vah. U nás vyráběné lehké sportovní a turistické letadlo Sokol je obdobou rychlého osobního automobilu. Má kabinu pro čtyři osoby a motor Walter Minor o 100 koních mu dává rychlost 240 km za hodinu.
Pro sportovní a turistická letadla stačí jednoduché motory. Vzduchem chlazený čtyřválec Praga je jedním z nich. Má 60 koní a vyznačuje se znamenitou trvanlivostí a spolehlivostí.
I když samonosné jednoplošníky téměř opanovaly letectví, používá se dosud i dvouplošníků. Tato letadla se zvlášť hodí pro výcvik v akrobacii, kterému musí být přizpůsobeny i motory, aby spolehlivě pracovaly při letu na zádech.
Letecká akrobacie je důležitou složkou pilotního výcviku. Učí ovládat stroje za všech podmínek a dává pilotu jistotu a sebedůvěru. Naši letci byli vždy v akrobacii mistry, jak dokazují mnohé mezinárodní soutěže, kterých se zúčastnili. Na obraze vidíme skupinový let v obrácené poloze hlavou dolů, což je jistě nejtěžší poloha pro řízení letadla.
Platí pravidlo, že se létání nedá naučit pouze z knížky. Přesto však se učí piloti létat na zemi. Slouží jim k tomu přístroj, nazvaný Link-Trainer (čti Link-Trejnr), v němž si zvykají létat podle údajů palubních přístrojů v mlze, mracích nebo za noci.
Rozvoj civilního i vojenského letectví si vyžádal stavbu velkých leteckých základen. V nich jsou soustředěny hangáry, provozní a správní budovy, zásobárny benzinu a správkárny. Na přilehlých travnatých letištích jsou rozjezdové a přistávací dráhy z betonu.
Stavba letadel se stala záležitostí velikých továren, opatřených dokonalým strojním zařízením. Bylo to vynuceno hlavně použitím lehkých kovů, ze kterých se většina moderních letadel vyrábí. Obrázek vlevo ukazuje skořepinovou stavbu části celokovového trupu dopravního velkoletadla. Na obraze vpravo vidíme rozsáhlou výrobní halu, kde se montují letadla.
Letadlo, které může startovati na otevřeném moři je nazýváno - létavý člun. Má veliké rozměry, a velmi pevný trup, aby odolalo vlnobití. Létavé čluny nepotřebují nákladná letiště. Jejich výhody zvláště vyniknou, až se bude používat atomického pohonu.
Některá letadla jsou obojživelná; to znamená, že mohou přistávat na zemi i na vodě. Zde vidíme takto řešený dvoumotorový dopravní jednoplošník Saro - Cloud (čti Sárou - Kloud), kterého používaly Československé státní aerolinie před válkou na tratí Praha-Sušak. Nesl osm cestujících a dvoučlennou posádku. Měl rychlost 200 km/hod.
Letadlová mateřská loď slouží vojenským strojům jako náhrada za letiště. Má velmi rozměrnou palubu, ze které startují a na kterou přistávají letadla opatřená koly. Aby tato letadla byla rychle zabrzděna, mají pod ocasními plochami mohutný hák, který zachytí za některé z vypružených ocelových lan, napjatých napříč přes palubu. (Otvor v palubě je výtahová šachta, která ústí do podpalubních hangárů).
Moderní dopravní letadla, určená pro lety na velké vzdálenosti a přes moře, jsou z důvodů bezpečnostních vesměs čtyřmotorová. Protože létají ve velkých výškách, mají tak zvanou tlakovou kabinu. V ní netrpí cestující nedostatkem kyslíku, který se normálně projevuje ztrátou vědomí a ve větších výškách (přes 8000 m) působí smrt.
Letecká doprava stále více konkuruje dopravě pozemní i námořní. Zde vidíme kabinu dopravního letadla Douglas Dakota (čti Dagles Dakota), používaného i u nás.
Doprava nákladů letadly úplně sevšeobecněla. Dnes používáme letadel k vývozu našich výrobků do. zahraničí, na příklad motocyklů, jak vidíme na obrázku vpravo. Dokonce se používá speciálních letadel, do kterých mohou vjet celé automobily i s nákladem. Obrázek vlevo ukazuje, jak bylo nakládání zmechanisováno, aby provoz na letišti nebyl zdržován.
Jedna z leteckých pouček praví, že letadlo má mít co nejmenší čelný odpor, aby létalo rychle a hospodárně. Proto sovětský dopravní stroj Iljušin má motory v aerodynamických krytech, tvořících součást motorových gondol. Do těchto krytů jsou zataženy i podvozky, aby nekladly odpor proudícímu vzduchu. Listy vrtulí, vyrobené z lehkých kovů, jsou za letu chráněny proti námraze stejně jako křídla.
Lockheed-Constallation (Lokhýd-Konstelejšn) je ukázkou, jak složitým se stalo moderní letadlo. V tomto případě jde o stroj létající přes oceány, kde je plně využito výhod samočinného řízení letadla.
Helikoptery neboli vrtulníky, startující svisle a schopné setrvat ve vzduchu v klidu, jsou výsledkem dlouholetého bádání. Nyní již byly zdokonaleny natolik, že se jich běžně používá k dopravě pošty, v záchranné službě námořní, při vyměřování, v boji s lesními požáry a k mnoha jiným úkonům. Helikoptéry jsou s úspěchem stavěny i u nás.
Letadla s rychlostí větší než 800 km/hod. nemohou již být poháněna vrtulemi. U těch vyhovují pouze tryskové motory. Tyto motory mají ohromný výkon, který si udržují do velkých výšek. Vyobrazeného tryskového motoru de Havilland Goblin (čti Hevilend Goblén) se používá hlavně u dopravních letadel.
Dopravní letectví dnešní doby vyžaduje od používaných letadel stále větší rychlost, únosnost a dolet. Jeden ze strojů, který těmto požadavkům znamenitě vyhovuje, je sovětské tryskové letadlo Tupolev Tu 104, které stojí svými výkony daleko v popředí. Dosahuje rychlosti 1000 km/h. a nese 65 pasažérů.
Československé vojenské letectvo spolu se Sovětským svazem a s ostatními spřátelenými státy má v provozu nejrychlejší sériově vyráběné stroje na světě. Jsou to proslulé stíhací jednoplošníky Mig, poháněné tryskovým motorem.
Letadla dosahující větší rychlosti, než má zvuk (1300 km/hod.), jsou nazývána supersonická (nadzvuková). Mohou létat ve velikých výškách a jejich posádka musí být chráněna stejně jako ve stratosférických balonech. Supersonická letadla mají velmi malá a tenká křídla, která jsou obvykle šípového nebo trojúhelníkového tvaru. Trup je vpředu zašpičatěn a vybíhá v hubici rychloměru. K pohonu slouží tryskový nebo raketový motor.
Letadla tohoto podivného tvaru jsou nyní stavěna k vyzkoušení nových druhů pohonných motorů, nazývaných náporové. Dodají letadlům rychlosti daleko přes 3000 km/hod. Prozatím jim však vadí příliš veliká spotřeba paliva a nemožnost odstartování bez vnější pomoct
Raketa, která byla známa Číňanům již před 2000 lety, našla významné použití v moderním letectví. Pomocí raket je na příklad usnadněn start přetížených letadel. Rakety budou mít rozhodující úlohu jako pohonné zařízení i při budoucích letech na měsíc a jiné planety
Novodobé letectví děkuje za svůj ohromný rozvoj hlavně vědeckému bádání a pokusnictví. Sovětský svaz je i v tomto směru vedoucí zemí. Navazuje na bohatou tradici ruských vědců, mezi kterými se stala mnohá jména světoznámými. Konstantin Eduardovič Ziolkovskij je jedním z nich. On již roku 1902 vypracoval návrh, jak létat v meziplanetárním prostoru. Moderní věda mu dala za pravdu; vědečtí pracovníci navrhli několik různých modelů oběžnic a raket pro meziplanetární lety, jak vidíme na obrázku vpravo. A těchto letů se již možná zúčastníte i vy, mladí přátelé, kteří se o letectví opravdu zajímáte a některý z jeho oborů si zvolíte za své životní povolání.
y
