y
O makovém koláči
Hádej, hádej hadači, o makovém koláči. Z čeho je ten koláč? Z těsta. Odkud těsto? To je dlouhá cesta.
Kde začíná? - Na strništi, když tam po žních vítr sviští. Nebude zem úhorem, vjel sem člověk s traktorem. Za traktorem pluh, dva tři slehlou půdu nakypří.
Skřivan k práci pobízí; kdo neseje, nesklízí! Zrno lehne lehýnce, měkce jako v peřince. Krásné stroje, kde se vzaly? Jak je lidé udělali?
Dříve než se koláč peče, v huti z pece ocel teče.
Pro koláč i kovář kuje,
kreslič stroje narýsuje.
Pro tvůj koláč v potu tváře, slévač slévá,
svářeč sváří.
Dělník robí, čeho třeba - rolník dá mu za to chleba.
Stroje k službě vesnici stojí v strojní stanici.
Jak je v polích? Podzim je tu, zrno se má čile k světu. Jak se hýbá bez nožiček? Žene kořínek a klíček. Klíček zemi otvírá, z tmy se k světu prodírá. Tak se zrní promění v zelenavé osení.
Co když potom přijde zima? Oseníčko v zimě dřímá. Sněžným krytem dobrá zem, uchrání je před mrazem.
Kdo je vzbudí? Jarní vláha, teplo jí v tom napomáhá. Čeho bylo třeba ještě? Hodně májového deště.
V něm se klasy nalily, stébla vzrostla do síly. Z jediného zrna vznik v klasu zrnek celý šik.
Kdopak potom ke žním pozve? Křepelka se z polí ozve: Pojďte kosit ještě dnes, dostanete pět peněz!
Kdo se to sem k poli míří? To jde mládež, pionýři.
Lidé z vesnic, lidé z měst - ženská dlaň a mužská pěst.
Brigádníci s rekreanty,
traktoristé za volanty, spěchají sem do díla.
Pole ruchem ožila.
Sekáč kosou rozmáchne se. Práce zpěv se krajem nese:
Už je čas na ten klas. Úroda je přebohatá, plavé žitko, pšenka zlatá volá nás.
Ráz na raz padá klas. Nikdo hladem nezapláče dosti na chléb, na koláče máme zas.
Co je tohle? Kombajn, chlapík! Ten zná zatancovat kvapík! Sběrač může býti rád, že mu stačí odbírat.
Žne i mlátí, zrno třídí, všechnu práci sám si řídí. Jeho pomoc stojí za to; sype rovnou ryzí zlato. V tom je poklad bohatý, nad stříbro a dukáty.
Do továrny s obilím? Ale kdežpak, to je mlýn! Tady mlýnské složení zrno v mouku promění. Z mouky budou hory těsta. Tím se končí naše cesta. Ještě počkat: Kde a jak vzal se na ten koláč mák?
Vidíš? Nejdřív pole je tu červených a bílých květů. Z květů jsou pak makovice, v každé máčků na tisíce.
Co dál? Ani malé děti nechtějí jen zaháleti, ruce k dílu přiloží. Nejdřív skočí pro zboží.
Každý něčím přispěje: Hanka mouku přeseje, Jirka máku namele. Ve dvou to jde vesele.
Zatím naše máma milá, mouku, máslo připravila, mléko, vejce, cukr, sůl, je vám toho plný stůl.
Všechno s droždím umísila, pod plachetkou těsto skryla. Než hodinka uplyne, těsto v teple vykyne,
na vále se uválí. Pak se trouba rozpálí. Bylo třeba mnohé péče - ale už se koláč peče.
Vím už, vím teď, hadači, co je práce v koláči? Máma, dělník, žnec i oráč - každý zaslouží si koláč.
Také pilný školáček dostane svůj koláček.
