Na začátek lva jsem dal. Začíná se přece z kraje. Lev už není zvířat král, dnes jen jejich předseda je.
Toto zvíře zve se – lama. Lama syn a lama máma.
Zde je malý pelikán i pelikán velikán.
Zebry. Jaká legrace! Pruhovaná matrace.
A teď divná zvířata: slon, slonice, slůňata. Měří poschodí a půl a má místo ucha botu. Vpředu visí chvost jak hůl, my mluvíme o „chobotu“. Z tlamy trčí jako klíny dva kly z pravé slonoviny.
Vypijí a snědí za sto, a co padne na šaty! Nu, vždyť sloní mládě často je velké, jak táto, ty. Dívejte se, velcí, malí, ústa pěkně dokořán! Do stránky se nevměstnali, málo je jim i dvou stran.
Krokodýl. Nu, raděj jděte o krok dál! A nedrážděte! Ve vodě spí celý den, leží, nikým neviděn.
Tady velbloud u velblouda. S lidmi, s nákladem se loudá. Ten si žije v horké poušti, k snědku má jen suché houští. Pracuje však celý rok, zdarma neudělá krok.
Klokan. Není nijak sličný. Ruce má jen poloviční, zato nohy klokaní umožňují skákání.
Zde žirafa s dlouhým krkem. Jemu díky žirafa má potíž s nákrčníky. Výhodu má žirafátek matka, mají aspoň co objímat žirafátka.
Opice. Ta někdy poleká, ale někdy rozesměje dost. Řek´ bys – podobizna člověka, jen by neměla mít chvost.
Lezla po korunách stromů a teď šplhá na vrátka.
Konec. A teď děti domů! Na shledanou, zvířátka.
y
