y
Děti v nebezpečí
V městském parku je veselo. Rodiče s dětmi tu tráví volné sobotní odpoledne. Jedni si čtou, ale děti skotačí a křikem ruší ticho parku. Hrají si na pískovišti, na bojovníky i další hry. Není divu, že hlídač parku je napomíná a upozorňuje na nebezpečí při hrách. Šípy, kopí a jiné nástroje mohou být stejně nebezpečné jako písek, který děti hážou celými hrstmi do očí. „Pěkně si sedneme na lavičku a já vám povyprávím o dětech v nebezpečí,“ říká hlídač parku. A tak jim začne vyprávět.
Když Frantík vstával, byl v bytě už sám. Rodiče brzy ráno odcházeli do práce. Byl to bystrý a odvážný chlapec. Umyl se, oblekl se, na plynovém vařiči si ohřál snídani a chystal se do školy. Ještě jednou se rozhlédl po bytě, zda nejsou zapnuté elektrické a plynové spotřebiče, zda neteče voda z kohoutku v koupelně a v kuchyni. Všechno bylo v pořádku. Zavřel okna a vydal se do školy.
Kamarád Míša ho nečekal tak, jak slíbil. Kráčel vesele a ujídal z banánu, který mu maminka dala na svačinu. Zbytky odhodil na schodišti. Frantík se rozběhl, ale běda! Uklouzl na slupce z banánu a jen tak že nespadl a neskulil se dolů po schodišti. Mohl si i nohu zlámat, ale měl štěstí v neštěstí, neboť při pádu si o zábradlí jen trochu odřel nohu. Míšu hodně trápilo, že svou nepořádností mohl způsobit bolestivý a těžký úraz.
Ale nebyla to jediná chyba, kterou v ten den Míša udělal. Vesele se pustil na křižovatku a nevyčkal na přechodu na signál „volno“ pro chodce. Div neskočil pod auto, jehož řidič jen s námahou zabrzdil a na místě vyplísnil nepozorného a nepořádného Míšu. Dokonce i lidé stojící na přechodu mu vyčítali jeho neopatrnost.
Na cestě do školy museli chlapci přejít ještě jednu velkou křižovatku. Tak se zabavili, že si ani nevšímali okolí a nevnímali světelné signály. Lidé i vozidla se řídili semafory. Nic by se nebylo stalo, kdyby jeden z chlapců nebyl vběhl do jízdní dráhy. Naštěstí auta projížděla křižovatkou jen malou rychlostí, a tak se nic vážného nestalo. Jinak by už chlapec buď ležel v nemocnici, nebo mrtvý na ulici.
I ve škole bývá zdraví dětí v nebezpečí. Oči soudružky učitelky nemohou všechno vidět. Ani to, když šermují děti psacími nástroji právě tehdy, když ona píše větu na tabuli. Třeba právě žák píchl perem souseda do čela. Co by se bylo stalo, kdyby to bylo oko?
Pracovní nástroje v rukou dětí v hodinách pracovního vyučování jsou také velkým nebezpečím. Žáci cestou na školní pozemek zanedbali rozestupy, neměli pracovní nástroje správně na ramenou, nedívali se před sebe a jeden z nich, když se otáčel, ostrou motykou poranil kamaráda na hlavě. Lékař sice ránu ošetřil a zašil, ale než se mu rána zahojila, chlapec měl velké bolesti.
Opravdu, opatrnosti je třeba i při zacházení s jednoduchými nástroji. Kleště a kladivo v rukou nepozorných chlapců způsobují nejednu odřeninu, pohmožděninu i těžší zranění. Nesprávný úder kladivem na hlavičku hřebíku, a palec je modrý od bolestivého poranění.
V školní dílně při pracích s drátem, plechem se používají mnohé nástroje, které při nedostatečné opatrnosti žáků způsobují velké úrazy. Bylo třeba upevnit ocelový drát do svěráku! Při stříhání by neodskočil a neporanil souseda.
Někdy je třeba vrtat dírky do desky nebo plechu ruční vrtačkou. Je to nástroj, a ne hračka. Je nutné ho držet správně, jak to chlapcům ukázal soudruh učitel. A pozor přitom na ruce a oči!
Frantík cestou ze školy přišel k domu, z něhož opadávala omítka a ze střechy padaly kusy krytiny. Nevšiml si desky, která byla opřená o zeď ani výstražného nápisu na zavěšené ceduli. Mohlo se stát neštěstí, kdyby nebylo staršího pána, který ještě stačil Frantíka zastavit a upozornit ho na nebezpečí.
Marienka se v blízkosti jejich domu nedotýkala drátů elektrického vedení, které spadly na zem, když je v noci potrhala vichřice, ale nebezpečné místo obešla. Zapamatovala si, když ji otec i soudružka učitelka varovali před tímto nebezpečím.
Kamarády ale tak hodné neměla, ti navečer vyšli do ulic a kameny rozbíjeli osvětlovací tělesa. Někdy si vzali i vzduchovky a stříleli nejen do ptáčků, ale i do osvětlení na ulici, do izolátorů elektrického vedení, do oken domů, a potom zbaběle utekli. V noci na neosvětlených ulicích se stalo hodně úrazů kvůli řádění zlobivých chlapců přes den.
Nad Frantíkovým pracovním stolečkem se jednou večer při psaní úlohy setmělo. Žárovka stolní lampy zhasla. Malý opravář tak tak že nedoplatil na své počínání, když bez přerušení proudu v lampě chtěl vyměnit starou žárovku za novou. Nešťastným dotykem prstu v objímce žárovky si mohl způsobit i smrt. Věru, elektřina si své oběti opravdu nevybírá!
Jednou v létě zastihla děti v parku hrozná bouřka. Při hře ani nebezpečí, které jim hrozilo z těžkých mraků, nezpozorovaly. Najednou blesky a hromobití s lijákem. Děti splašeně pobíhaly v parku a schovávaly se pod košaté stromy. Zapomněly na dobré rady rodičů a soudružky učitelky, i na to, že blesk v sousední obci pod stromem zabil tři lidi. Tentokrát se nic nestalo, protože bouřka šťastně přešla. Promáčela jim jen oděv až na kůži.
Marienku zastihla bouřka v bytě. Pozavírala okna, vytáhla ze zástrček přívodné šňůry k elektrickým spotřebičům, sedla si do křesla uprostřed místnosti a klidně vyčkala, dokud bouřka neskončí. Potom znovu zapojila televízor a dál sledovala program pro děti.
Obytné domy a zejména činžáky ve městě mají hromosvody. Ty zachytávají elektřinu z mraků v podobě blesku a svedou ji na zem. Do domů bez hromosvodu může uhodit blesk a zapálit dům. Zvuky požárního auta signalizují, že ve vesnici hoří. Požárníci se snaží uhasit požár, někdy však marně. A tak rodina zůstane bez přístřeší, odkázaná na pomoc dobrých lidí.
Po bouřce vyběhly děti z domů na ulici a už hrají fotbal. Vesele pobíhají a kopou do míče. Jen aby auto, které zatáčí do ulice, některé dítě nesrazilo! To je tak, když si z ulice udělají hřiště. Ještě štěstí, že zaslechly troubení auta a rychle vyběhly na chodníky.
V blízkosti rybníka stála tabule s výstražným nápisem „Koupání zakázáno!“ Tabule si mnozí dospělí i děti nevšímají a zapomínají, že rybník za městem si každý rok vyžádá oběti. I letos se vněm utopili už dva chlapci. Lidé však často nedbají na nebezpečí a koupou se v řekách a rybnících na neznámých a nebezpečných místech.
Líp udělají ti, kteří se jdou ochladit do vody koupališť, kde plavčík chrání jejich život před utopením. I tady jsou všichni veselí a z vody mají radost a požitek.
Za dobré vysvědčení dostali chlapci kola. Vydali se na výlet do blízkého lesa. Pravidla jízdy na kole znali ze školy, ale na cestě na ně zapomínali a jezdili, jak se jim zlíbilo. Cesta jim patřila celá a řidiči aut troubili, aby se nestalo neštěstí. Potom se však chlapci umoudřili a pokračovali v cestě pěkně v řadě za sebou, po pravém okraji vozovky.
Bez kompasu a bez mapy se dostali do hlubokého lesa. Značky na stromech jim bez těchto pomůcek nepomáhaly. Dlouho bloudili a v strachu začali volat a křičet o pomoc. Bylo štěstí, že je uslyšel hajný, napomenul je a vyvedl z lesa na místo, kde měli schovaná kola. Domů už dojeli v pořádku a byli šťastní, že se jim na výletě nic zlého nestalo. Děti v parku prosily, aby jim strýček hlídač vyprávěl dál. On měl ale hodně práce. Slíbil jim, že za týden bude ve vyprávění pokračovat.
