y
Divotvorná harfa
Byl jednou jeden pastýř a ten zdědil po otci divotvornou harfu. Harfa pocházela od bohyně hudby a byla vykládána zlatem a drahými kameny, měla stříbrné struny a vydávala zázračně krásnou hudbu. Když mu ji bohyně dávala, řekla: „Chovej harfu jako nejdražší klenot a nikdy jí nepohrdej, sice se ti zle povede.“
Když starý pastýř ulehl na smrtelné lože, odevzdal synovi divotvornou harfu a řekl mu totéž, co slyšel od bohyně hudby. Syn přijal harfu a vážil si jí jako největší svátosti. Když na ni hrával, ptactvo v háji utichlo, mládež se při ní veselila, lid jí naslouchal se zbožnou pozorností.
Všichni si pro krásnou hudbu a divotvornou harfu mladého pastýře zamilovali a zvolili ho za svého knížete. První noc po volbě se ve snu zjevila mladému knížeti bílá paní a pravila: „Jsi nyní pánem svého národa. Já jsem bohyně Norvosta, které budeš v chrámě sloužit. Dokud budeš harfu opatrovat jako poklad, bude v zemi klid a mír, pohrdneš-li divotvornou harfou, uvrhnu tebe i tvůj lid do bídy.“
Kníže si sen zapamatoval a odešel s divotvornou harfou do chrámu, kde hrál k poctě bohyně Norvosty. A podobně si počínali jeho potomci, když kníže zestárnul a zemřel. Země zkvétala a stalo se z ní šťastné a bohaté království, kterému všichni okolní králové záviděli.
Sousední král, jménem Buhaza, byl nejzávistivější a vymyslil lest, jak se divotvorné harfy zmocnit. Pozval k sobě krále šťastné země na bohatou hostinu, po níž následovaly dlouhé radovánky. Když mladý král odjížděl z návštěvy, ještě ho lstivý soused obdaroval nejrůznějšími dary, aby si získal jeho přátelství.
Na oplátku pozval král šťastné země souseda do svého paláce a také uspořádal na jeho počest bohatou hostinu. A to se často opakovalo, na divotvornou harfu král při tom zapomínal, její kouzelné zvuky se neozývaly ani v chrámě a země chudla. Struny harfy se už nerozezvučely a jenom trubky a bubny vířily při hostinách.
V tom čase se přistěhovala do země zlá čarodějnice Radaza, které se lid bál jako smrti. Jakmile se o ní Buhaza dozvěděl, navštívil ji a prosil ji o pomoc proti domácímu králi. Radaza s ním tajně jednala a pomoc mu přislíbila.
I stalo se, že král pořádal velkou hostinu a pozval na ni též Buhazu. Při hostině vstoupila do sálu tajně Radaza a nalila králi do poháru jedu. Král si připil na přátelství s Buhazou zanedlouho zemřel. Ve zmatku se chopil zlý Buhaza divotvorné harfy a chtěl ji zničit, ale tajemná ruka mu ji vyrvala.
Vtom se zvedla divoká bouře, blýskalo se a bil hrom, země se třásla. Stoleté stromy se kácely, skály pukaly a domy se řítily. Lidé s hrůzou prchali, aby se někam ukryli. Jenom nahoře ve svém chrámě stála dobrá bohyně Norvosta a naposled sáhla do stříbrných strun divotvorné harfy.
Když žalostná hudba divotvorné harfy utichla, otevřela se skála a Norvosta i s harfou do ní vstoupila. Chrám na vrcholku hory zmizel, bouře se utišila a nakonec i zlá čarodějnice Radaza, doprovázena četnými krkavci, ze země ve strachu uprchla. Země však zůstala smutná a chudá, lidé chodili bezradně a vzpomínali na dobré časy.
Nedaleko vrchu, kde divotvorná harfa zmizela, bydlela chudá žena s jedinou dcerou, ta byla sličná jako poupě. Jednou v noci se jí zjevil duch a pravil: „Jsem Radazou otrávený král. Za trest budu zaklet tak dlouho, dokud mne nevysvobodíš.“ „A jak tě mám vysvobodit?“ ptala se chudá dívka.
„Zde máš koflík,“ řekl zakletý král. „Až ho naplníš slzami, které v mé zemi lidé pro mne a pro divotvornou harfu vyplakali, půjdeš k suchému vrchu a zaliješ jím suchý strom, který stojí na vrcholku. Dej však pozor, aby tě nespatřili krkavci, kteří krouží kolem a jsou ve službách čarodějky Radazy.“
Panna vzal koflík a závoj a beze strachu se vydala na cestu. Šla do městských domů i do chalup a černí krkavci ji stále obletovali. Lidé vzpomínali na zašlé časy, ronili slzy a panna je sbírala do koflíku. Než se nadála, byl plný. S tím kouzlem šla rychle k suchému vrchu.
Vstoupila až na vrcholek a zalila suchý strom. Při tom pannu černí krkavci s křikem obletovali, aby ji zastrašili. Ta však ulomila haluz, dotkla se jí vrchu a ten se otevřel. Potom se podívala a uviděla krásnou bílou paní s divotvornou harfou v ruce.
Paní jí vyšla vstříc a podávajíc jí divotvornou harfu pravila: „Tys vysvobodila duši královu, tys dobyla divotvornou harfu! Proto se nyní staneš královnou. Nikdy však nezapomeň, proč jsem krále potrestala a dobře se starej o svůj dobrý lid.“
Potom bílá paní zmizela. Panna stála s harfou pod stromem, přejela stříbrné struny a jejich zvuk se rozezněl po celé zemi. Lid s radostí utíkal k vrchu, krkavci odletěli a zlý král Buhaza se na trůnu strachem třásl a nakonec také uprchl.
