y
Koblížek na cestách
Na stráni za vesnicí stojí chaloupka. Pospíchá k ní dědeček a už z daleka volá: „Babičko! Já mám takovou chuť na koblížky - usmaž koblížky!“ „I ráda bych ti je udělala,“ povídá babička, „ale nemám doma ani hrstku mouky!“ „Jen se podívej do truhly, jistě trochu mouky ještě smeteš!“
Babička vymetla truhlici a nametla dvě hrsti mouky. Bylo jí právě tak na jeden koblížek.
Babička zadělala těsto smetanou, uhnětla koblížek a usmažila ho na másle. Krásný koblížek – červeňoučký, s bílým proužkem. A že je horký, nese ho babička na okno vychladnout.
Ale koblížku se nechce ležet na okně. Vrtí se, vykukuje z talíře a najednou hop! - a už se kutálí po zápraží.
A koblížek se kutálí dál po cestičce s kopce. Tu však proti němu stojí zajíc: „Koblížku, koblížku – já tě sním!“
„Nejez mě, zajíčku! Poslouchej, zazpívám ti písničku:“ A koblížek vyskočí na patník a spustí: „Já, koblížek červený, po truhle smetený, smetanou míšený, na másle smažený, na okně chlazený, utekl jsem dědečkovi, uteku i zajíčkovi!“
A než se zajíc vzpamatoval, kutálí se koblížek dál po pěšině k lesu.
Už je u břízky na kraji lesa – a tu proti němu z houští vyrazí šedý vlk: „Koblížku, koblížku – já tě sním!“
Když sníš, tak sníš. Ale napřed ti zazpívám.“ A koblížek hop! na pařízek a zpívá: „Já, koblížek červený, po truhle smetený, smetanou míšený, na másle smažený, na okně chlazený, utekl jsem dědečkovi, babičce a zajíčkovi, uteku i vlčkovi!“
A než se vlk vzpamatoval, koblížek se kutálí dál po pěšince lesem.
Už je koblížek u staré jedle – a tu proti němu medvěd. Kam šlápne, všecko pod ním praská. A hned: „Koblížku, koblížku – já tě sním!“
„Když sníš, tak sníš. Ale napřed si poslechni mou písničku!“ A koblížek vyskočil na pařez a zpívá: „Já, koblížek červený, po truhle smetený, smetanou míšený, na másle smažený, na okně chlazený, utekl jsem dědečkovi, babičce a zajíčkovi, utekl jsem vlčkovi, uteku i medvědovi!“
A koblížek hop! s pařezu a medvěd bác na zem, tak se polekal! Koblížek se kutálí dál lesem -
- a tu stojí proti němu liška. Z daleka ho viděla, z daleka ho cítila. A hned úlisně: „Vítám tě v lese, koblížku! Oh, jak jsi hezoučký, jak jsi červeňoučký!“ Koblížek se z té chvály ještě víc začervenal. A že lišce zazpívá.
Vyskočil na skalku a zpívá: „Já, koblížek červený, po truhle smetený, smetanou míšený, na másle smažený, na okně chlazený, utekl jsem dědečkovi, babičce a zajíčkovi, vlčkovi a medvědovi a tobě, liško, taky uteku!“ Ale liška povídá ještě úlisněji: „Krásně, překrásně zpíváš, koblížku. Ale je to bída, jsem už stará, nedoslýchám. Pojď blíž a zazpívej mi ještě jednou, ale přímo do ucha.“
„Proč ne,“ povídá koblížek a hop! - už sedí lišce mezi ušima – znovu zpívá: „Já, koblížek červený, po truhle smetený, smetanou míšený, na másle smažený...“
Tu však liška pohodí hlavou, otevře tlamu, ham a ham! - a koblížek snědla …
„Vida, vida,“ diví se babička doma, „koblížek se nám někam odkutálel!“ „Eh co,“ povídá dědeček. „Doběhnu pro mouku a usmažíme si jiné koblížky. A budou ještě lepší než byl tamten …
A to je konec pohádky o koblížku na cestách
