Kocour v botáchStarý mlynář zanechal svým synům mlýn, pole a kocoura. Bratři se o dědictví podělili podle svého soudu. Nejstarší si vzal mlýn, prostřední pole a na nejmladšího zbyl kocour. „Bratři, když se vy dva spolu domluvíte, můžete dál hospodařit, ale co si mám počít s kocourem?“ hořekoval nejmladší. Ale ti dva jen mávli rukou. „Kocour je filuta, když ho naučíš skákat přes obruč, můžeš ho na poutích ukazovat.“ Nejmladší bratr zaplakal, nemyslel si, že má bratry šizuňky. Ale zastání u nikoho neměl. Proto vzal kocoura a vydal se do světa.Když už byli notný kus cesty za rodnou vískou, kocour promluvil: „Nebuď smutný, můj pane, však uvidíš, že ti dobře posloužím. Jen mi, prosím, sežeň boty a klobouk, ať se můžu vydávat za pána a bezstarostně tak promlouvat i s jinými lidmi.“ Mladík se podivil, že kocour mluví, a ještě podivnější se mu zdálo jeho přání, přesto kocourovi sehnal, oč žádal. Však se mu kocour za ty dary dobře odmění.+7Kocour se měl čile k dobré službě. Nachytal do pytle koroptvičky a zajíce a zvěřinu pak odnesl na zámek. Po kuchtíkovi nechal panu králi vzkázat, že tu dobrou krmi mu posílá hrabě Jan z Bílých muk. Takové jméno dal kocour mlynářovu synovi. Králi chutnalo, a tak si kocoura pozval, aby od něho vyzvěděl, co je hrabě zač. „To je tuze bohatý pán,“ lhal kocour a ani se nezačervenal. „Má plno úrodných polí, zelených luk a zámek se stovkou komnat.“ Král spokojeně přikývl. Bohatého společníka by rád u sebe na zámku přivítal.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleDalší okénka (7) uvidíte po přihlášení.Kocour v botáchVýrobcePPFilmRok2020Délka11 okénekAutor kresebVydrová MarkétaAutor textuRožnovská LenkaOznačeníB1205KoupitDalší diafilmy výrobceČervená KarkulkaČervená KarkulkaPerníková chaloupkaO Budulínkovi