y
Na chodníku a na silnici
Milé děti, kdo z vás se někdy píchl špendlíkem nebo jehlou? Nebo se někdo z vás střihl nůžkami? Bolelo to? Co je to však proti bolesti, kterou musel prožít Jirka. Jenže vy tu příhodu asi neznáte - a tak vám ji povím. Jirka už byl školák - asi tak starý jako vy - a byl náruživým fotbalistou. Někdy však zapomínal, že ulice není hřiště a kopal do svého míče sotva vyšel z domovních dveří. Jednou dal do míče pořádnou ránu, míč se prudce odrazil od domovní zdi a vletěl přímo do jízdní dráhy. Jirka se nerozhlédl ani vlevo ani vpravo, rozběhl se za míčem a …
Řidič nákladního auta už nestačil zabrzdit, Jirku porazil a ještě za cenu vlastního zranění strhl vůz prudce stranou a nepozornému chlapci tak zachránil život. Jirka se probudil až v nemocničním pokoji. Měl zlomenou ruku a celé tělo ho bolelo. Pan Esenbé, který nehodu vyšetřoval, přišel za Jirkou do nemocnice, aby si s ním pohovořil. Teď už byl Jirka moudřejší, už poznal, co bolesti způsobí nepozornost, - i když vlastně všechno dobře dopadlo. Jirka se s panem Esenbé spřátelil - tak mu pan Esenbé slíbil, že až se Jirka uzdraví, půjdou se spolu podívat po městě, aby chlapec poznal, co se na ulici smí a co nesmí. Co pak Jirka s panem Esenbé na ulici viděli, to vám, milé děti, namaloval pan malíř na obrázky. A pan Esenbé přitom Jirku poučoval:
Pán s lulkou už je dospělý, ale ještě neumí chodit správně po chodníku: jde v protisměru - vlevo místo vpravo - a ještě přitom čte! Cožpak je ulice nějaká čítárna? A ten klučina na kolo- běžce - málem zajel pána v hnědých šatech.
Tady je to v pořádku! Cože, pejsek že jde v protisměru? Pejskovi to odpustíme .....
Ti dva pěší si jistě spletli silnici s cestou v parku. Takhle se přece nechodí!
Tak je to správné! Chodec musí jít po silnici v protisměru k jedoucím vozidlům. Už z dálky je uvidí - a řidič si je také jist, že o něm chodec ví a nevběhne mu do jízdní dráhy.
Pročpak se asi všichni tak udiveně a rozzlobeně dívají na pána s hůlkou? Pane, přechází se vpravo -a nikdy ne proti proudu!
Tady jsou chodci už poučeni: přecházejí, když se rozsvítí zelený semafor a ještě dříve se rozhlédnou: nejprve vlevo, pak vpravo.
Tentokrát měl tenhle chlapec štěstí, ale podruhé by to mohlo dopadnout hůř! Přebíhat těsně před jedoucím autem je velmi nebezpečné a nerozhlédnout se v druhé polovině vozovky vpravo- to je už opravdu lehkomyslnost!
Vidíš, tak je to dobře: čekáš na chodníku, pak se rozhlédneš vlevo, vpravo - a když nic nejede, rychle pře jdeš!
Pozor! Na červené světlo se přece nesmí přecházet ani na bílých pruzích!
Na „zelenou“ můžeš přecházet všude, ale přesto se dobře rozhlédni! Pozor, zleva zabočuje auto!
S takovými dětmi má paní učitelka trápení: některé se loudají vzadu, jiné běží k výloze. A což teprve kdyby přecházely ulici!
Tak je to dobře: děti mají jít ve dvojicích (nebo v trojicích), je-li chodník dost široký, aby paní učitelka měla přehled a mohla děti vést.
Kluci, honem zpátky! Proč myslíte, že jsou spuštěné závory? Netrpělivost u závor způsobila už mnoho neštěstí!
Ukázněný řidič a ukáznění chodci nesmějí přejít nechráněný přejezd, svítí-li červené světlo.
Naskakovat zezadu na vůz je nebezpečná hra! Skončí-li jen odřením nosu, to je výstraha, ale což kdyby řidič protijedoucího auta už nestačil zabrzdit?
Velký spěch se nevyplácí! V nemocnici bývá potom dost času!
Vystupuj opatrně a jen tehdy, když tramvaj stojí!
Takhle nikdy nepřecházej! Přecházíš-li těsně před autobusem (nebo před tramvají), řidič tě nevidí a mohl by vozidlo rozjet. A mnoho dětí i dospělých vběhlo také pod kola vozu, který přejížděl za stojícím autobusem.
Jedině to je správné,počkáš-li po vystoupení, až autobus odjede, rozhlédneš se vlevo, pak vpravo - a nejede-li nic, rychle přejdeš!
Vozovka není hřiště!
Dětské hřiště patří dětem – tam si můžeš hrát kuličky, no honěnou - i fotbal!
Sáňkovat a lyžovat na kopci, který končí rušnou ulicí, se nesmí! Sáňky se rozjedou a mohou vjet rovnou pod auto! Ani koulování tady není dovoleno - ohrožuješ chodce a překážíš jim v chůzi po chodníku.
V každém městě jsou místo vyhražená pro zimní hry. Tam také můžeš postavit sněhuláka třeba jako obra a bude tam stát až do konce zimy, nikomu nebude překážet a nikdo to ho neodklidí.
Milé děti, Jirka se stal opatrným, až když poznal, co mu jeho neopatrnost způsobila bolestí. Věřím, že vy budete moudřejší: poznávejte dopravní značky, řiďte se jimi, a hlavně - buďte opatrné! Vzkazuje vám to pan Esenbé a Jirka!
