y
Palečkova dobrodružství
Paleček byl malý chlapeček, velký jen jako palec u ruky.
Jeho tatínek jezdil na pole a oral. Paleček doma nevydržel a chodíval za tatínkem. Nosil mu svačinu, rád sedával na mezi, rozhlížel se kolem dokola nebo tatínkovi pomáhal.
Jak to dělal? Vlezl krávě do ucha a křičel na ni: „Hot, čehý, ou, prr.“ Stará kráva Malena poslouchala Palečka na slovo. Když ho to omrzelo, toulal se po polích a po loukách.
Jednou tak jde a potká zvířátko černé jako noc, v sametovém kabátku, s dvěma lopatkami místo nohou. Byl to krtek. Paleček se ho ptal, jak žije, co jí a kde bydlí.
Krtek mu to všechno pověděl a pozval Palečka do svého domečku pod zemí. Zavedl ho do ložnice, do kuchyně i do jídelny. Tam ho chtěl pohostit žížalou. Ale Paleček nechtěl, že oni mají doma lepší maso a že není žádný krtek, aby jedl žížaly!
Jindy uviděl Paleček v zemi díru a hned si myslel, že patří krtkovi. Postaví se k ní, pozoruje, a najednou vyrazí ze země křeček. Prskal, funěl, zlobil se a hnal se proti Palečkovi, který musel vzít nohy na ramena a utíkat!
Lépe bylo u skřivánků. Navštívil je, když paní skřivánková čekala, že se budou líhnout mladí. Právě pukalo první vajíčko. Paleček pak chodil malé ptáčky krmit. Strkal jim broučky přímo do zobáčku!
Starý skřivan ho chtěl za to povozit, ale byl příliš slabý. Proto požádal strýce havrana, který vzal Palečka na záda a letěl s ním do oblak. Skřivánek je provázel a zpíval Palečkovi na cestu. Letěli vysoko, vysoko, až jim lidé na zemi připadali jako mravenci.
Když už chtěl havran letět dolů, Paleček se nešťastně pohnul a padal dolů jako kamínek. Bylo to strašné! Paleček si myslel, že se zabije. Ale naštěstí se chytil v lese za haluz a tak se zachránil.
Domů se vrátil pozdě večer a čekal ho výprask. Paleček všecko vyprávěl rodičům a ti ho poslouchali celí udivení. Když to dopověděl, tatínek řekl: „Ty kloučku, z tebe bude letec!“ – „A to bude,“ odpověděl Paleček vesele.
Jednou ráno prolezl plotem u zahrádky a hajdy pěšinou k rybníku. Že ho bolely nohy, posadil se do trávy. Tu někdo blízko něho hopy, hopy, skáče po cestě. Byla to žabka. Nabídla se Palečkovi, že ho vezme s sebou k rybníku.
Paleček vyskočil žabce na záda a zase hopy, hopy, jenže žabka měla záda hladká a Paleček se měl co držet, aby neuklouzl a nespadl.
A už se před jeho zrakem kmitla modrá hladina. Žába jediným dlouhým skokem hop, a byla ve vodě! Paleček se něco napolykal andělíčků a div se neutopil! Napomínal žábu, aby jela po vodě a nepotápěla se.
Najednou, kde se vzala, tu se vzala, vyrazila proti nim veliká štika. Ajaj, téhle dravé ryby se žabka strašlivě bála. Zaryla se do bahna, a odnesl to Paleček. Štika ho schlamstla zubatou tlamou jako nic!
Štika byla sice zlá, ale nebyla moudrá. Netrvalo dlouho a sama se chytla na udici, kterou hodil do vody rybář.
Když štiku vytáhl, běžel s ní do města na trh. Tam ji koupila jedna žena. Doma štice rozpáře břicho, a tu z něho vyskočil Paleček. To bylo překvapení a povídání! Nakonec Palečka dobrá žena přivedla domů rodičům.
Když se tatínek dozvěděl, co zase Paleček vyváděl, odpásal řemen a nečítaných mu nalupal. „Teď už je těch čertovin, chlapče, dost,“ povídá. „Děti, půjdou do školy, a ty taky doma nezůstaneš!“
A bylo rozhodnuto. Maminka s tatínkem se chvíli dohadovali, není-li Paleček přece jen příliš malý a bude-li umět počítat a číst. Ale Paleček se do toho vložil a řekl, že všecko dovede.
Na druhý den začínal školní rok. Maminka vzala synka za ruku a vedla ho k panu učiteli. „Ach, milá matko, takového chlapečka jsem ještě neučil,“ polekal se učitel. „A kam ho jenom posadím, když je tak malý?“
Paleček nakoukl otevřenými dveřmi do třídy a povídá: „Posadíte mě na stůl, pane učiteli. Doma přece také sedávám na stole, aby mě dobře viděli.“
„Nu dobrá,“ souhlasil učitel, vzal Palečka za ruku a zapsal si ho do třídní knihy. Potom mu vykázal místo na stole. Palečkovi se ve škole líbilo. Ale protože byl vykutálená kopa, neměl na stole stání a byl každou chvíli pryč.
Učitel na něho volá: „Kde jsi, Palečku?“ A Paleček se ozývá: „Tu jsem!“ Učitel prochází mezi lavicemi, ale Paleček nikde. Učitelovo volání se opakuje a také Paleček se ozývá.
Tu přišel učitel až k Toníkovi, který se náramně červenal. Vjel mu rukou do kapsy a už držel Palečka v hrsti. „Pročpak jsi ho schoval?“ vyptával se Toníka. „Aby na nás nežaloval!“ volaly děti.
Toník musel za trest stát na stupínku, Paleček seděl pěkně na stole a ve třídě byl klid. Ještě lecjakou nedobrotu Paleček ve škole prováděl, ale nakonec se z něho stal pořádný a chytrý chlapec.
