y
Popelka
Dobrosrdečná žena bohatého obchodníka se loučila na smrtelné posteli se svoji dcerou těmito slovy: „Když budeš hodná, nikdy tě neopustím“! Jakmile uplynul rok od její smrti, obchodník si přivedl do domu druhou ženu, která měla dvě zlomyslné dcery. Ty potom vyhnaly hodnou dcerku z její pohodlné komnatky do kuchyně, aby jim tam vařila. Přivlastnily si i její pěkné šaty a musela spát u pece v popeli. A protože chodila vždy umazaná od popele, nazvaly ji Popelkou.
Jednou přinesl obchodník z trhu nevlastním dcerám krásný hedváb na šaty. Popelce přinesl vrbový proutek, jak si to sama přála.
Popelka proutek zasadila u hrobu své matky. Zalévala ho každý den dokud z malého proutku nevyrostl veliký strom. Na stromě si postavili hnízdo dva ptáci, kteří splnili každou Popelčinu žádost.
V tom městě bydlel i samotný král, který chtěl oženit svého syna. Při této příležitosti uspořádal třídenní hostinu, na kterou pozval dívky z celého okolí. Na hostinu odešla macecha se svými dcerami. Popelka měla zatím přebrat plný koš hrachu smíchaného s popelem.
Popelka se rozplakala a vyhledala hrob svojí matky. Ptáci jí shodili se stromu překrásné šaty a připomněli jí, aby se přesně o půlnoci vrátila a oni že mezitím sami přeberou hrách.
Popelka skutečně odešla na ples a byla tak krásná, že princ tančil jen s ní. O půlnoci zmizela. Než macecha došla se svojimi dcerami domů, Popelka už spala ve svých umazaných šatech a hrách byl pěkně přebraný. I druhý den se stalo to samé. Princ Popelku marně hledal a nedozvěděl se ani, kdo je tak krásná dívka.
Na třetí den však nechal natřít schody smolou, aby se přilepil každý, kdo na ně vstoupí. Po půlnoci princ opět marně hledal Popelku a našel jen její pozlacený střevíček přilepený na smole. Rozhodl se proto, že si vezme za ženu jen dívku, která střevíček obuje. Zkoušel dlouho, ale žádná dívka nemohla střevíček obout. Když přišel k domu obchodníka, macecha Popelku schovala a jedné své dceři uřezala palec na noze, jen aby střevíček mohla obout.
Princ se domníval, že je tou pravou nevěstou, vysadil ji do sedla a odcválal. Když jeli okolo vrby, ptáci zakřičeli: „Postoj a podívej se, jak jí noha krvácí!“ Kůň se zastavil a nechtěl pokračovat v cestě.
Rozčarovaný princ se s děvčetem vrátil a vyzkoušel střevíček její sestře. Když však i této byl malý, macecha jí uřízla ostrým nožem kus paty. A princ s ní pochodil stejně jako s první a proto mrzutě zakřičel na obchodníka: „Proč mi neukážeš tu dívku, kterou hledám, nebo nemáš třetí dceru!“ Obchodník přisvědčil že má, ale ta že je ošklivá a umazaná, takže nemůže být tou dívkou, kterou hledá. Princ jí však přece chtěl vidět a Popelka pře ním lehce střevíček natáhla.
Princ hned poznal svoji tanečnici, posadil ji k sobě do sedla a odcválal. Když jeli okolo vrby, ptáci se opět ozvali: „Cválej vraníčku, střevíček patří této dívce!“ A potom usedli na Popelčiny ramena a už ji nikdy neopustili. Princ s Popelkou žije snad dodnes, když neumřeli.
