y
Tři zlaté vlasy Děda Vševěda 1 a 2 díl
Byl jeden král a ten jednou na honě v lese zabloudil. Byl sám a sám, přišla noc a král byl rád, že našel na mýtině chalupu. Zůstával tam uhlíř. Král chtěl, aby ho uhlíř z lesa vyvedl. „Ale kam byste v noci šel? řekl uhlíř, ulehněte si na půdu na seno a ráno vás doprovodím.“ V noci, když král nemohl usnouti, viděl skulinou ve stropě dole světlo. Koukne a vidí: uhlířovi se narodil synáček.
Vedle kolébky stály tři babičky, každá držela hořící svíci. První povídá: „Já tomu chlapci dávám, aby přišel do velkých nebezpečenství.“ Druhá povídá: „Já, aby z nich šťastně vyvázl.“ A třetí říká: „Já mu dávám za ženu dcerušku, co se dnes narodila tomu králi, který tu nahoře na seně leží.“ Potom babičky – sudičky – zmizely. Král už nespal. Přemýšlel, jak to udělat, aby se nestalo, co tu slyšel. Když ráno uhlíř vstal, vidí, že mu žena usnula na věky. Na jeho nářek mu král povídá: „Dej mi to dítě, já se o ně postarám a tobě dobře zaplatím.“
Uhlíř byl tomu rád. Když král přišel do svého zámku, slyšel, že se mu narodila dceruška. Zavolal sluhu a poslal ho k uhlířovi: „Dáš mu tyto peníze a on ti dá dítě, které pak cestou utopíš.“ Služebník tedy vzal dítě do košíka a potom je hodil do řeky. Král byl rád, že se dítěte zbavil.
Ale chlapeček se neutopil; plul v košíku po vodě. Na břehu seděl rybář. Uviděl košík a děťátko vytáhl.
Přinesl je ženě a ta je vychovala jako vlastní. Říkali mu Plaváček, protože jim po vodě připlaval. Uplynulo mnoho roků. Jednou jel zase král na koni kolem rybáře. Měl žízeň a požádal o vodu.
Když mu ji Plaváček, ze kterého se stal krásný jinoch, podával, král se zarazil: „Je to tvůj syn, rybáři?“ „Právě je tomu dvacet let, co k nám po vodě v košíčku připlaval,“ povídá rybář. Král zbledl, ale hned řekl: „Nemohl by Plaváček zajíti do mého zámku? Potřebuji posla.“ A král si sedl a napsal své paní králové list: „Toho mladíka, kterého ti posílám, dej hned mečem probodnuti. Než se vrátím, ať je vykonáno.“ Plaváček vzal dopis a šel. Cestou však zabloudil.
Tu potkal babičku a ta ho pozvala na noc do své chaloupky. V noci mu vyměnila královo psaní za jiné, kde bylo napsáno: „Toho mladíka, kterého ti posílám, dej hned s naší dceruškou oddati. Než se vrátím, ať je vykonáno.“ Když to psaní paní králová přečetla, hned dala vystrojiti svatbu.
Když se král vrátil, zle se rozzlobil, co to královna udělala. „Sám jsi to poručil,“ povídá královna a ukazovala dopis. Král vidí: písmo, papír i pečeť, všechno bylo jeho.
I zavolal zetě a vyptával se, kde chodil. Plaváček vypravoval, jak zabloudil a jak byl na noc u hodné stařenky. Král hned poznal, že to byla Plaváčkova kmotra, sudička. Potom povídá: „Co se stalo, změniti se nemůže; ale zdarma přece jen mým zetěm býti nemůžeš. Chceš-li mou dceru míti, musíš mi přinést tři zlaté vlasy Děda-Vševěda. Myslel si, že se takto svého nemilého zetě nejlépe zbaví.
Plaváček se rozloučil se svou chotí a šel hledat tři zlaté vlasy Děda-Vševěda. Dlouho šel, až došel černého moře. Tam ho převozník převezl, až když mu slíbil, že se přeptá Děda-Vševěda, kdy bude jeho roboty konec.
Potom přišel Plaváček k velikému městu a tu potkal stařečka. Jak stařeček slyšel, že Plaváček jde k Dědu-Vševědovi, hned ho zavedl ke králi. Král mu slíbil velkou odměnu, když se zeptá Děda-Vševěda, proč jejich jabloň nenese už dvacet let mladící jablka.
U jiného města viděl pak Plaváček syna, jak pohřbívá s pláčem svého otce. Když jinoch slyšel, že jde Plaváček k Dědu-Vševědovi, zavedl ho ke svému králi. Ten slíbil Plaváčkovi královskou odměnu, když se zeptá, proč už dvacet let neprýští z jejich studny živá voda. Plaváček šel pak dlouho černým lesem, až uviděl na krásné louce zámek Děda-Vševěda. V zámku našel babičku, svoji kmotru. Pověděl jí proč přišel a babička mu ráda slíbila, že mu opatří tři zlaté vlasy Děda-Vševěda, jasného slunce, který byl jejím synem. Ten byl ráno pacholátkem, v poledne mužem a večer starým dědem.
Potom ještě poprosil Plaváček babičku, aby se zeptala Děda-Vševěda na ty tři věci, na které slíbil cestou odpověď a vlezl pod káď, aby ho snad Děd-Vševěd nesnědl, když přijde večer hladový domů.
V tom se strhl vítr a západním oknem do světnice přiletělo Slunce, stařeček se zlatou hlavou. Čuchal, čuchal člověčinu, ale babička mu to vymluvila, že celý den lítá po tom božím světě, že i doma člověčinu cítí.
Pak se Děd-Vševěd navečeřel a položil babičce svou zlatou hlavu do klína. Když dřímal, vytrhla mu babička jeden vlas. „Co mi chceš, matko?“ „Nic, synáčku. Jen se mi zdálo o jednom městě. Měli tam živou vodu. Když se jí někdo napil, ozdravěl a když mrtvého pokropili, ožil. Proč teď už dvacet let voda neteče?“ „Snadná pomoc.
Na prameni sedí žába. Až ji zabijí a pramen vyčistí, voda opět poteče.“ Když stařeček zase usnul, babička vytrhla druhý vlas. „Co zase, matko máš?“ „Nic, synáčku, nic. Zdálo se mi jen o druhém městě. Měli tam jabloň, nesla mladící jablka. Když někdo zestárl a jedno snědl, omládl zas. Teď už dvacet let jablka nerodí. Je nějaká pomoc?“
„Pod jabloní leží had a užírá jí síly. Ať hada zabijí a jabloň hned zase ovoce ponese.“ Potom stařeček usnul a babička mu vytrhla třetí vlas. „Což mně, matko, spáti nenecháš?“ mrzutě řekl stařeček. „Nehněvej se, synáčku, ale zdálo se mi, že na černém moři převozník již dvacet let převáží a neví, jak se své roboty zbaví.“ „Ať jinému veslo do ruky dá a sám na břeh vyskočí. Ale už mně nech spát.“ Ráno se probudilo babičce na klíně zlatovlasé dítě a vyletělo východním oknem ven. Babička dala Plaváčkovi tři zlaté vlasy a řekla: „Už jsi všechno dobře slyšel, tak jdi s Pánembohem. Už mne více neuhlídáš, není toho potřeba.“ Plaváček babičce pěkně poděkoval a šel. V prvním městě poradil králi, jak zase dostanou živou vodu. Když voda zase tekla, Plaváček dostal 12 bílých koní, zlata a stříbra, co mohli unést. Ve druhém městě zase poradil, jak jabloň ponese mladící jablka. A když se jabloň rozkvetla, dostal Plaváček 12 černých koní a bohatství, co mohli unésti.
U černého moře neřekl svou radu převozníkovi dříve, dokud ho nepřevezl. Král nechtěl ani svým očím věřiti, když Plaváček donesl tři zlaté vlasy a tolik bohatství.
Princezna radostí plakala, že se její Plaváček vrátil. Když král slyšel o živé vodě a mladicích jablkách, vydal se na cestu pro ně. Dosud se však nevrátil. Snad ještě převáží přes černé moře.
