udělala koblížek,
usmažila ho na másle
a dala ho na okno vychladnout.
Ale koblížku se omrzelo jen tak ležet, skutálel se s okna na chodníček,
s chodníčku na trávu, z trávy na cestu – a kutálel se po cestě.
Kutálí se koblížek po cestě a proti němu běží zajíc: „Koblížku, koblížku, já tě sním!“ „Nejez mě, zajíčku, radši si poslechni moji písničku.“
Zajíc pozdvihl uši a koblížek zpíval: „Já koblížek malý, na sýpce metený, po spížce škrabaný, na másle smažený, na okénku chlazený. Dědečkovi jsem utekl, babičce jsem utekl, a tobě, zajíčku, taky uteču!“
A kutálel se dál, za chvilku ho zajíc už sotva zahlédl.
Kutálí se koblížek po pěšince v lese a najednou před ním stojí šedý vlk: „Koblížku, koblížku, já tě sním.“ „Nejez mě, šedý vlčku, zazpívám ti pěknou písničku.“
Vlk si sedl a koblížek zpíval: „Já koblížek malý, na sýpce metený, po spížce škrabaný, na másle smažený, na okénku chlazený. Dědečkovi jsem utekl, babičce jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl, a tobě, vlku, taky uteču!“
A kutálel se dál, vlk už ho sotva zahlédl.
Kutálí se koblížek lesem a proti němu se valí medvěd, chrastí, láme, křoví k zemi šlape. Uviděl koblížka a řekl: „Koblížku, koblížku, já tě sním!“ „I kdepak bys mě, ty nemotoro, snědl! Radši si poslechni mou písničku!“
Medvěd nastavil uši a koblížek zpíval: „Já koblížek malý, na sýpce metený, po spížce škrabaný, na másle smažený, na okénku chlazený. Dědečkovi jsem utekl, babičce jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl, vlkovi jsem utekl, a tobě, medvěde, za hory uteču!“
A kutálel se dál, když se za ním medvěd ohlédl, byl už daleko.
Kutálí se koblížek, kutálí, a potká ho liška: „Vítám tě, koblížku! Jaký ty jsi hezoučký, kulaťoučký a červeňoučký!“
Koblížek byl rád, že ho liška pochválila, a spustil svou písničku: „Já koblížek malý, na sýpce metený, po spížce škrabaný, na másle smažený, na okénku chlazený.“
Liška ho poslouchá a přikrádá se ke koblížku blíž a blíž. Koblížek zpívá: „Dědečkovi jsem utekl, babičce jsem utekl, zajíčkovi jsem utekl, vlkovi jsem utekl, medvědovi jsem utekl, a tobě, liško, za hory uteču!“
„Moc krásná písnička,“ povídala liška. „Škoda, že jsem už stará a špatně slyším. Víš co, koblížku? Posaď se mi tady na nos a zazpívej mi tu svou písničku ještě jednou, ale hlasitěji!“
Koblížku se líbilo, že mu liška i jeho písničku pochválila. Vyhoupl se jí na tlamu a začal zpívat: „Já koblížek malý - „
A liška udělala ham! A koblížek snědla.
y
