y
O lenivé Magdalence
- Magdalenko, - volá maminka na svou dcerku. - Neslyším! - odpovídá Magdalenka. - Podej mi trochu vody, prosím tě! - říká maminka. - Kde je? - říká Magdalenka, já ji nevidím. - Před tebou přece, ve džbánu! - Ale já nevím, jak ti ji mám podat! Musíš mi to ukázat! Tak se to vždy skončilo, když měla Magdalenka s něčím v domě pomoci.
Marně maminka Magdalence všecko ukazovala, marně ji všemu učila, nadarmo jí i naplácala. Nic nepomáhalo.
Jednou zpozorovala sousedka, jaké trápení je s Magdalenkou, i řekla: - Jen se ty, Ulišo moje, s dcerou tolik netrap. Škoda se rozčilovat. Dej ji do služby, však se tam naučí, co je třeba! Dobře tedy, dali Magdalenku do služby na jeden rok. Nemusela dělat nic, jen opatrovat tři kozy: jednu bílou, jednu černou a jednu strakatou.
Magdalenke to moc nevonělo, ale když ji už vystrojili a buchet na cestu nabalili, tak šla.. Nevěděla ani sousedka, ani matka, že ji dali do služby třem starým bosorkám-čarodějnicím.
Bosorky bydlely daleko v hustém lese. Vypadaly prapodivně. Jedna měla velikánské uši, slyšela, kde co žuchlo-buchlo a hned se k tomu přimíchala.
Druhá měla velikánské oči, hned všechno viděla a do všeho šťourala.
A třetí měla velikánské zuby a nohy. Všechno uměla vždy nejlépe udělat, hned všude byla a do všeho strkala prsty.
Neměla, pravda, u nich Magdalenka na růžích ustláno! Ráno, ještě ani nesvítalo, už na ni jedna volá: - Magdušo, tak co, už jsi vstala? Magdalenka ještě nemohla dobře oči otevřít, jak byla rozespalá, ale rychle zavolala: - Ano, už jsem vzhůru! Rychle vyskočila z postele.
A tu druhá křičí: - Magdušo, už ses umyla? - Umyla, babičko, umyla! - volá Magdalenka. - A postel sis ustlala? - Ustlala, ustlala! - tvrdí Magdalenka. Jenže třetí babka je jako šídlo. Jedna noha sem, druhá tam. A opravdu Magdalence pořádně naplácala, jak práce nebyla hotová. Dokonce i na louku za ní přišla a tam jí naplácala, když viděla, že si Magdalenka jen tak na chvilečku sedla, aby si oddechla. - Ej, myslí si Magdalenka, - měla jsem raději doma svou hodnou maminku poslouchat, než tyto tři bosorky. Ale nic se nedalo dělat. Služba byla domluvená na celý rok.
Pracovala tedy Magdalenka od úsvitu do večera. Uklízela, vařila, vodu, dřevo vláčela, babky obsluhovala, kozy pásla. Ještě při kozách bylinky sbírala a večer je domů nosila, aby měly kozy dost krmě na zimu. Nemohla si dokonce ani věneček z pampelišek či sedmikrásek uplést. Babky to okamžitě uviděly a nabily jí. Večer zahnala kozy do chlívku, podojila je, mléko přecedila, babkám podala. Ale každá babka měla svůj hrneček a pila mléko jen od té samé kozy.
Jedna babka, ta s velkýma ušima, pila jen mléko z bílého hrníčku od bílé kozy, druhá babka s velkýma očima, pila mléko od černé kozy z černého hrnečku a třetí babka, s velkýma rukama a nohama, pila mléko od strakaté kozy z prskaného hrníčku. Nikdy se však nespletly.
Magdalence to vrtalo v hlavě, proč bosorky pijí mléko tak a ne jinak, a proč mléko se nesmí pomíchat, když je od každé kozy bílé, ale na nic nepřišla. Ani jedna babka jí nikdy nenalila trošku mléka do hrnečku, aby ho také ochutnala. Pro ni navarřily trochu nemastné-neslané zapražené polévky-žbrundy.
Když už se rok blížil ke konci, řekla jí jednou při dojení bílá koza: - Dobře ses o nás starala, dobře jsi nás chovala i opatrovala, dobře napájela, kožíšky pěkně čistila. Byly jsme s tebou spokojené. Chtěly bychom se ti za dobrou službu odměnit. - O to se vy nestarajte, to není vaše starost, - říká Magdalenka. Ale koza pokračovala: - Poslouchej dobře, co ti řeknu. Dám ti dnes víc mléka, než jindy. Tak se ho napij, co můžeš. Ale schovej se za můj hřbet, ať tě stařena nevidí! Magdalenka udělala, co jí koza kázala.
A tu slyší bosorku, jak huhlá vevnitř v chatrči: - Rok sa blíží ke konci! - Ano, blíží! - huhňá druhá – bude třeba platit! - He-he, - hudruje třetí – ať si platí, kdo chce, ale my nebudeme! Magdalenka sa polekala, aby ji některá z bosorek neviděla. Ale neslyšely ani neviděly vůbec nic. Měly své starosti.
Druhý den při dojení k ní promluvila černá koza stejně tak, jako v předešlý den bílá. Magdalenka se napila i jejího mlíčka a vidí, jak jí bosorky do postele zastýlají jedovaté bylinky, aby ji otrávily.
Magdalenka večer nešla spát, nelehla si do postele. Zašla do stáje ke třem kozičkám a tam proseděla do rána. Ráno ani do chatrče nevstoupila, protože viděla, jak jí bosorky vaří k obědu jedovaté hady, žáby a ještěrky.
- Mohu se napít i tvého mlíčka? - ptá se třetí kozičky. - Jen sa napij. Už jen na to čekáme! Magdalenka se napila mlíčka i od třetí kozy. Tu se jí nahrnulo do rukou a nohou tolik síly, že nemohla postát na jednom místě. - Mějte se tu dobře, kozičky moje. Já tu už zůstat nemohu. Bosorky se na mne chystají. Půjdu domů.
- Taky my s tebou půjdeme. Kde ty, tam i my. Bosorky by to tak nenechaly, na nás by se pomstily. Dobře věděly, kolik uhodilo! A pěkně rychle upalovaly k domovu, jen se za nimi prášilo.
Bosorky za nimi nemohly, protože bez mléka neviděly, neslyšely, dokonce ani pohnout se nemohly.
Zato Magdalenka po celý život vždy všechno viděla, protože pila mléko od bílé kozičky. Vždy všechno slyšela, neboť pila mlíčko od černé kozičky. A v celém domě všecko udělala a okolo domu všechno zvládla, neboť pila mlíčko od strakaté kozičky. A vždy se jí dobře vedlo.
