y
Růžový balónek
Koťátko Žluté ouško našlo v zahradě růžový balónek. Ťuklo do něj tlapkou a balónek se zakutálel.
Koťátko se za ním rozběhlo. Zastavil míček, zastavilo se i Žluté ouško. A tu vidí, že míček vykulil oči.
Koťátko dlouho nečekalo a hybaj pryč!
Po chvilce se vrátilo s kocourkem – Černým ocáskem. Pomalu se přibližují k balónku, ale ten se nehýbá.
Nejdřív ho opatrně postrčí Černý ocásek, potom i Žluté ouško. Nahoru – dolů, sem i tam lítá míček po zahradě.
Najednou Černý ocásek uvidí něco pěkného, strakatého, s červenými tečkami. Leží to na trávě a podobá se to šatičkám. Takovým skutečným, ale docela malým.
Nejdřív si šaty přeměřuje Žluté ouško.
Po něm i Černý ocásek. Strkají tlapky do šatů, ale obléci si je neumí.
A tak Žluté ouško navrhlo, že by do těch šatů mohli obléci míček. Zamotali ho do šatů, ale marně. Černý ocásek potom přiložil míček k šatičkám jako hlavu. Balónek se najednou usmál. Tu koťátka zjistila, že míček není opravdový míček, ale že je to hlavička z panenky, a že jí patří i tečkované šatičky.
Začali proto přemýšlet, jak by panenku sešili. - Já vím jak. Potřebujeme na to nitě, - řeklo Žluté ouško a už také běželo pro nitě. V Julčině košíku našlo velká klubka krásné barevné vlny. Právě takové nitě se nám hodí – zaradovalo se koťátko.
Ale koťátka marně omotávala vlnu kolem hlavičky a šatů. Nijak to neuměla sešít.
Jehla, jehla nám chybí – uhádl Černý ocásek a rozběhl se pro jehlu. Ale nit byla dlouhá, hlavička tvrdá. Špatné byly náprstek i nůžky.
Koťátka se ze žalu dala do mňoukání.
Julka poslouchala, proč koťátka v zahradě tak žalostně naříkají.
A tady našla svého ztraceného maňáska – Marušku. Jak se z ní radovala. Včera ji zapomněla na dvoře a Dunčo – dareba ji určitě odnesl. Julka se hned dala do práce.
Hlavičku přišila k šatům a z bavlny upletla pěkné černé copánky. Uvázala na ně červené mašličky a Maruška byla jako nová. Potom si natáhla maňáska na ruku.
Žluté ouško a Černý ocásek posadila na židličky – polínka a řekla: - Teď pozor, moji milí, divadlo začíná! -
