Silný Ctibor

V Čechách pod vysokými horami, nad řekou Úpou stával jednou veliký hrad. Pod hradem žil v malé chaloupce chudý ovčák Ctibor.

Jednou si vyjel hradní pán do lesa. Na cestě potkal Ctibora. Ctibor nesl na rameni velikou jedli. Pán se rozhněval: „Jak se opovažuješ krást v mém lese?“ Ctibor klidně odpověděl: „Mám domek na spadnutí. Zašel jsem si pro strom, abych mohl domek opravit.“ „A to jsi tak silný, že uneseš celý strom sám!“ divil se pán. „Byl bych ještě silnější, jen kdybych měl něco lepšího k jídlu,“ odbyl ho Ctibor. „Dobrá, přijď zítra na hrad. Co uneseš je tvoje,“ zval ho pán.

Druhý den přišel Ctibor na hrad a hned spustil: „Dáte mi tři pytle hrachu, koš chleba, šest kýt uzeného a pořádný sud vína“. „Co tě napadá, kam to dáš?“ bránil se pán. „Nestarej se,“ usmál se Ctibor.

Jakmile donesli sluhové hrách, chleba, uzené a víno, svázal tu hromadu jídla do velikánského uzlu, vyhodil si jej na záda a povídá: „Tak vám pěkně děkuji! A kráčel vesele domů.

Zanedlouho potom svolali čeští páni do Prahy zápas. Přijeli tam i cizinci. Náš pán si pozval Ctibora. „Pojedeme do Prahy, Ctibore, jsi silný, budeš za mě v Praze zápasit.“ A jeli. V Praze bylo už zle. Cizinci vyhrávali, když přišla řada na Ctibora. Postavil se proti němu ohromný cizinec a vysmíval se: „Tebe, ty malý mužíčku, rozmáčknu jako housku.“

Ctibor se však nezalekl. Povídá: „Když myslíš, že jsem slabý, tak nebudeme zápasit. Podejme si přátelsky ruku na rozloučenou.“ Cizí obr se ušklíbl a podal mu ruku. Ctibor ji popadl, vyhodil obra do výšky a tak s ním udeřil o zem, že ho omráčil. Tu Ctiborův pán volal: „Ctibore, Ctibore, obrův pán ti ujíždí. Chyť ho!“

Ctibor nechal obra obrem a vyskočil na koně a úprkem se hnal za cizincem. Cizinec právě sjížděl s kopce. Když ho Ctibor dohnal, seskočil s koně a druhým skokem byl u kočáru. Chytil kolo za špice tak pevně, že se kočár zastavil a Ctiborovi zůstalo v ruce rozlámané kolo.

„Stůj, pane, tak se od nás neodjíždí“ křičel na zbabělce a mával nad ním rozlámaným kolem. „Dřív musíš zaplatit, když jsem tvého obra porazil. Teď se musíš se mnou pěkně vrátit,“ rozkázal mu Ctibor.

Chtě nechtě musil cizinec z kočáru vylézt. Ctibor ho vedl rovnou na hřiště. Tam se zbabělému cizinci všichni vysmáli. A ještě k tomu, musil dát Ctiborovi pořádnou hromádku dukátů. To byl pro lakomého cizince největší trest.

Za svou statečnost se stal Ctibor svobodným člověkem a nemusil sloužit jako ovčák hradnímu pánu. Na místě staré chaloupky si dal postavit krásný nový dům. Na tom domě byl znak: kus kola se třemi špicemi. Tak se nám zachovala památka na Ctiborovu statečnost a na jeho vítězství nad pány až do dneška.

Silný Ctibor

Výrobce

DiarMU

Rok

1956

Délka

Autor

Netík Miroslav

Napsal

Audy Oldřich

Označení

B0399

Koupit

Silný Ctibor

Podobné pohádky

Petr a drak

Tři zlaté vlasy Děda Vševěda

O pionýrském šátečku

Kohoutek a barvičky