y
Pašík na karnevalu
Na konci dědiny byl domeček, za ním chlíveček a v něm žilo prasátko. Pašík ho nazývali. Pašík nebyl obyčejné prasátko, byl chytrý, uměl chodit vzpřímeně a v jeho vepřové hlavě se rodily lecjaké nápady.
„Ahoj, Pašíku, ty si spíš a ani nevíš, že bude velký karneval,“ vemlouvala se Micka Pašíkovi. „Tam musíš jít. Jů, těch dobrot, co se tam budou podávat,“ labužnicky si Míca hladí fousky.
Jen co Pašík zaslechl, že se někde budou podávat dobroty, byl okamžitě rozhodnutý tam jít. O karneval mu nešlo, jen o ty dobroty, o kterých Micka hovořila, neboť byl velmi mlsný.
„Půjdu na karneval, budou tam všelijaké dobroty,“ chválí sa Pašík strýčkovi Kozlíkovi. „Jen si dej pozor, aby tě tam nepoznali, nebo tě potom upečou a snědí se zelím,“ varoval Kozlík Pašíka. Pašíkovi po těch slovech naběhla husí kůže.
„Tak, pěkně si oblečeš kalhoty, aby ti nebyl vidět ocásek, obuješ si sandály, na oči brýle a uši ti zakryje klobouk,“ odborně radí Micka a dodává, „a teď se běž rychle umýt.“
„Já a mýt se, kdo to kdy viděl, aby se prasátka myla? Takové ponížení,“ bručí si Pašík sám pro sebe. Avšak při pomyšlení na dobroty, které ho čekají, poslušně kráčí k nádrži s vodou. S odporem strká nožku do vody.
Pašík při pohledu do zrcátka sám sebe nepoznává. Tak ho Micka vyparádila.
Pašík byl tak vyparáděný, že ho nepoznal nejen strýček Kozlík, ale ani jeho sourozenci. Tí jenom nedůvěřivě po očku pokukovali.
Když viděli Pašíkovi přátelé neznámého „fešáka“ v doprovodu Micky parádnice, tak se polekali, že se rozutekli na všechny strany. Mysleli si, že přišel kupec z města.
Micka stále přikazovala Pašíkovi, jak se má chovat, co může a co nesmí dělat. Pašíka to nahněvalo a osopil se na Micku: „Šic, co mě stále komanduješ. Já vím, jak se mám chovat v lepší společnosti,“ namyšleně odsekl Pašík Micce a byl by ji málem udeřil, ale ta mrštně vyskočila na strom.
„Vítáme tě mezi mámi, prasátko,“ říkají smějící se masky. Pašík se tak polekal, jen tak tak, že neutekl. Myslel si, že ho poznali. Upokojil se až tehdy, když viděl, že se masky věnují dalším přicházejícím hostům.
Když vešel Pašík do karnevalové místnosti, očima hledal stůl s dobrotami.
„Budou tam všelijaké dobroty,“ bručí si nahněvaný Pašík Mícina slova. „Však já ti ukážu, až tě chytím,“ hrozí Pašík Micce, protože stůl s dobrotami nikde neviděl.
Když se tak Pašík otráveně dívá na tancující masky, přistoupí k němu maska a dřív, než mohl něco namítat, už ho otáčí v tanci.
Po tanci následovala přestávka. Maska-liška pozvala přítomné na občerstvení. To byla chvíle, na kterou Pašík čekal od začátku a bez ohledu na to, co si budou o něm myslet, hrnul se do vedlejší místnosti.
Pašík při pohledu na dobrotami přeplněný stůl úplně zapomněl na Micčiny rady, jak se má správně chovat. Olizujíc se hnal se ke stolu.
Pašík přiskočil ke stolu a nejraději by byl všechno naráz snědl. Hltavě cpal do sebe, co bylo před ním, a co nestačil sníst, shrabával před sebe. Masky div smíchem nepukly.
Jak tak Pašík hrabe všechno před sebe, uvidí na stole dort. Na ten nemohl dosáhnout, proto vyskočil na stůl a strčil do něj svůj rypáček. „Vždyť to prasátko je prase,“ zvolala se smíchem kterási maska.
„Hrozné, poznali mě,“ vystrašeně hledí před sebe Pašík. „Ale jak mě jenom poznali? Teď mne jistě upečou,“ - přemýšlí vyděšený Pašík.
Když Pašík uslyšel slovo prase, seskočil se stolu a snažil se co nejrychleji utéct. „Chi, chi, chi, cho, cho, cho,“ smály se masky. Pašík však slyšel: „držte ho“ a když se mu kalhoty zachytily na klice dveří, tak si opravdu myslel, že ho někdo drží.
Pašík zachycený kalhotami se na klice dveří tak zmítal, až se mu podařilo vysvobodit, i když jeho kalhoty zůstaly viset na klice. „Už mě chtěli upéct,“ přemítá vystrašený Pašík a utíká, co mu síly stačí.
Když Micka viděla prchajícího Pašíka, hned pochopila, že na karnevalu něco vyvedl. „Tak a teď ti přidám ještě já,“ řekla káravě Micka a chňapla Pašíka za rypáček.
Pašíkovi bylo jedno, co se s ním děje. Utíká, utíká, aby se mohl co nejrychleji schovat do svého chlívečku.
„Přišla jsem pro šaty,“ praví Micka. „A abych nezapomněla, jak ses bavil, Pašíku?“ s úsměvem dodává Micka.
Pašík prosí své přátele, aby mu odpustili. Slíbil, že se polepší. Samozřejmě, přátelé mu odpustili. Strýček Kozlík však praví: „Pašíku, zapamatuj si, že ani ty nejkrásnější šaty ti nezakryjí tvé zlé skutky.“
