Zlaté hvězdičky

Boženka zůstala ve světě samotinká. Neměla, kdo by ji copánky učesal, chleba ukrojil, kdo by ji pohladil. Tatínek a maminka jí zemřeli. V chaloupce bylo pusto a studeno, vítr fičel komínem.

Zima byla na krku a Boženčin kmotr, který sám nuzně žil, měl o dítě strach, jak do jara přečká. Byl právě Štědrý den, když Boženku vypravil k tetě, která ji očekávala. Boženka si poplakala na hřbitově, těžko se loučila s rodinou chaloupkou.

Kmotříček byl by ji rád dal více na cestu, ale neměl než kus chleba. Boženka poděkovala a dala si jej do uzlíčku. Zabalila se do teplého šátku po mamince, rozloučila se s kmotříčkem, vzala své koťátko do náruče a vydala se na cestu.

Byla zima, sněhu po kolena. Za vsí potkala starého žebráka. Boženka měla dobré srdce, o poslední by se rozdělila. Nerozmýšlela se a dala mu svůj chléb. Však on hladoví jistě déle, ona je mladší a nějak už k tetě dojde.

Přišla do lesa, bylo zde ticho jako v kostele, ani ptáček nepípl. Boženka náhle slyší dětský pláč. Našla malého chlapečka, třesoucího se zimou, který sem zabloudil. Rychle ho zabalila do svého vlňáku a ukázala mu cestu domů.

Sotva ušla kus cesty, potkala otrhanou holčičku, která šla s chrastím. Ani sukýnku neměla. Boženka viděla jen cizí utrpení bídu. Svlékla vlastní sukničku a oblékla ji děvčátku.

Sama zůstala jen v košilce a zástěrce. Tiskla k sobě své koťátko a hřála se o jeho kožíšek. Světla ubývalo, první hvězdy se zatřpytily na obloze, štědrovečerní noc nastávala. Božence se z té krásy tajil dech. Zdálo se jí, že nejtřpytivější hvězdy jsou tatínkovy a maminčiny. Slzičky jí tekly po tváři, vzpomínala na minulé vánoce.

A tu se najednou hvězdičky zachvěly a letěly stále níž a níže, až se celý les zalil zlatou září. Boženka nastavila zástěrku a hvězdičky se jí do ní sypaly. Bylo jí najednou teplo jako za pecí. Pohlédne a má novou sukýnku a krásný kožíšek. Jen hlad ji ještě trápil. Sotva si však na to vzpomněla, již se jedna hvězdička proměnila ve žlutý svítek, jaký dělávala maminka.

Když došla do chaloupky k tetě, bylo již tma. Teta ji s radostí přivítala: měla už starost, jestli Boženka někde nezabloudila. Sama se sice měla co ohánět, ale byla také opuštěná a těšila se, že budou spolu. I chudičký stromeček Božence přistrojila.

Divila se teta, jaký má Boženka krásný kožíšek, divila se, když jí Boženka všechno vyprávěla. Což teprve, když ze zástěrky hvězdičky vysypala! Jaký div! Byly z nich samé zlaté dukáty. Od té doby nouzi neměly. Dobře hospodařily, přály i druhým a bylo jim požehnáno.

Hvězdičky

Výrobce

DiarMU

Rok

1957

Délka

Autor

Fischerová-Kvěchová Marie

Napsal

Látalová J.

Označení

B0406

Hvězdičky

Podobné pohádky

Mařenka a medvěd

Císařovy nové šaty

Tři zlaté vlasy Děda Vševěda

Proč nosí montéři modré šaty?