y
Smola a Mazáček - Lyžaři
Je čas před Vánoci. Všechno je zapadané sněhem, cesty neschůdné a nesjízdné – přesně čas pro Smolu a Mazáčka vyrazit někam do hor, lyžovat. A kam jinam, než do hotelu, který je nejvýš, až tam nahoře na kopci.
Brrr. To je zima, tak honem do hotelu, ubytovat se a hurá na lyže… „To je ale krásný hotel, tady se nám bude líbit!!“
I uvnitř je to moc hezké a luxusní.. a .. pěkně drahé!! „Co bychom dělali v takovém přepychu a luxusu??“
Takže: čelem vzad a pryč… Jenže to by nebyl Smola, aby se něco nestalo.. No jasné!! „Já za to nemůžu, ta socha tam stála úplně špatně!!“ hájí se.
Ale to už ho Mazáček táhne za ruku pryč z hotelu. A byl nejvyšší čas, hned se za nimi vydal majitel hotelu. „Vy chuligáni, vy ničemové, vy.. vy…“, ale konec toho už Mazáček ani Smola neslyšeli a už s větrem o závod pádili zpět do údolí.
„..no počkejte, až vás chytím, všechno zaplatíte!“, rozléhalo se mezi horami, až se sníh na vrcholcích otřásal. Majitel ale nejen hulákal jak na lesy, ale okamžitě také obul lyže a už se hnal za těma dvěma ničemy.
Ale to už neváhali ani Mazáček se Smolou, také naskočili na své lyže a hnali si to do údolí jako o závod.. a že to byly závody!! Kousek šusem, kousek slalom, a i skok do dálky si mohli zkusit… „Ááááá..já letím!!!“
No, ale kdo nám postavil do cesty tu chatu??? To snad néééé, to tu nemělo být!!
Mazáček a Smola projeli cizím stavením, co to mají na hlavách? „Jejda, já nic nevidím“ volá jeden, „mám asi něco na hlavě,“ odpovídá zpod hrnce druhý.
Lyžaři nemohou hrát na slepou bábu, to nemůže dopadnout dobře, vrazí do sebe? Nebo smetou někoho jiného? Nebo..??
Prásk! Bum! Křup! No, prostě hrát si na slepou bábu se nevyplácí.. Sice už vidí, ale lyže mají na kousky.. dál už budou muset po svých.
Nebo že by ne? Konec konců – jedeme i bez lyží.. hurá… Hory jsou krásné!!
Mazáček se Smolou se valí, koulí a užívají si každé chvilky na horách..
A už je z nich lavina.. tak tyhle dva už nikdo nedohoní!! A ani nenajde!!
Zatím je majitel hotelu marně hledá. Rozhlíží se doprava, doleva, ale oni nikde, jako by se po nich země slehla. „Kam se jen ti ničemové schovali?“ sakruje si pod fousy.
„Ale až já je najdu, tak jim ukážu!“ hudruje už docela nahlas a dál se rozhlíží a hledá. Jenže jaké překvapení, když si Mazáček a Smola najdou jeho.
..a prásk! Pronásledování končí. Lavina si našla svůj cíl a zásah byl přesný! Třeba pod tím sněhem majitel trochu zchladne a zlost ho přejde...
Ještě si půjčí jeho lyže a hůlku a tradá! Už není před kým utíkat. „Tak jsme si ty hory přece jen užili,“ pochvalují si oba. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe!
